Otče náš

Následující text je nález z pozůstalosti, který by neměl zapadnout a mohl by oslovit i dnešní generaci…

 

Jaká to krásná a vznešená modlitba, jejímž skladatelem a učitelem byl sám Pán Ježíš Kristus. S jakou uctivostí by měla být Bohu přednesena. Avšak co vidíme? Tato tak hluboce posvěcující modlitba bývá denně vyslovována zcela lehkomyslně, bezmyšlenkovitě, s pohanskou mnohomluvností ze zvyku, často za trest a k tomu lidmi, kteří nemají ani práva modliti se tuto modlitbu.

Pán Ježíš neučil tuto modlitbu tisícihlavé zástupy, nedal ji ani hromadně přednášeti na kdejakém místě, nebo na cestě.. Ale učil ji pouze své učedníky. Také dnes mají na ni právo jen Jeho učedníci – opravdoví křesťané. Mnozí se modlí:

Otče náš„, ale dítkami Božími nejsou. Vždyť psáno jest: „Kteří pak koli přijali jej, dal jim moc syny Božími býti (Jan 1,12).

A kdo jej, Pána Ježíše, nepřijal, dítkem Božím není…

Volají: „Posvěť se jméno Tvé„, ale jméno Boží klením, braním nadarmo, reptáním a neuctivým chováním, natož svým nečistým chováním a životem znesvěcují.

Říkají: „Přijď království Tvé„, ale nestarají se a nepřipravují svůj život a charakter pro Boží blížící se království a nedovolí také aby Kristus kraloval a nad jejich životem rozhodoval.

Praví: „Buď vůle Tvá„, ale po vůli Boží se neptají a dělají si stejně vše podle svého. Jakou cenu má pro ně Bible – Slovo Boží – ta zjevená vůle Boží.

Modlí se: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes„, a při tom jsou plni zbytečného starání se o zítřek, ano i o celý rok dopředu. Tak věří Otci, ke kterému se modlí.

Vzdychají: „Odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme viníkům našim„. Ale jak tvrdě dovedou jednat se svými bližními, a každé provinění jim dovedou vmést do tváře. Snad přece odpustí, ale nezapomenou. Co je po takovém odpuštění? Hřích je jim milým. A pak chtějí, aby jim Bůh odpustil hříchy.

Žádají: „Neuveď nás v pokušení„, ale sami pokušení vyhledávají, hříchu se nevarují. Povolují každému svodu v knihách, filmu a společnosti.

Volají: „Zbav nás od zlého,“ ale sami se zlu vědomě poddávají a jemu slouží. Hřích jejim milým a nemohou se  sním rozloužiti a libují si v něm.

Při takovém modlení si mnozí myslí, jak jsou zbožní a nebo dokonce v předříkávání Otčenáše vidí zásluhu před Bohem. A zatím jejich modlitba je před Bohem ohavností (viz Přísl. 28,9). Je plná lží, přetvářky a neupřímnosti.

Milý příteli, také ty se tak modlíš? Zkoumej svoji modlitbu a svůj život, zdali tomu odpovídá a zjednej ihned nápravu. Jinak se modlíš ke svému odsouzení. Modlitba Páně tě odsuzuje.

Příspěvek byl publikován v rubrice K zamyšlení.... Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>