Epidemie mysticismu
Dobře si pamatuju Voodoo z dob mého kněžství. V Trinidadu se nazývalo Shango, na některých částech Kuby se jmenovalo Santería a Candomble Jege-Nago v Brazílii. Ať je k tomu užito jakéhokoliv jména, od samé podstaty se jedná o stejnou pohanskou praxi, která spolu s pozlátkem katolicismu byla předávána tradicí na takových místech, jako je Haiti v Karibiku a v mnoha národech Jižní Ameriky. Šamani, se kterými jsem se setkal ve farnostech, kde jsem sloužil, věděli, jak svolat zlé duchy na člověka. Jedním způsobem, který užívali, byla známá černá svíčka, kterou „osvítili něčí hlavu“. To znamenalo přinést neštěstí nebo dokonce smrt na nepřítele. Když někdo požádal, aby bylo „světlo“ vrženo na jeho nepřítele, znamenalo, že bylo sneseno prokletí ve jménu pohanských bohů Afriky, spolu se jmény některých katolických svatých. Šamani také svolávali zlé duchy na lidi skrze užívání malé panenky (ať už podoby muže či ženy), která představovala zpodobení nepřítele, kterého chtěli zničit, či proklít. Šaman pak píchal jehlicí do figuríny a zároveň svolával duchy, aby trápili a sužovali ty, jejichž jméno bylo vepsáno na čele figuríny. To vše bylo běžnou praxí na venkovských farnostech, kde jsem pracoval.
Když jsem zjistil, jak tyto klatby fungují, velmi jsem se znepokojil, když jsem si vzpomněl na všechny lidi ve své farnosti. Když jsem byl farním knězem v Gasparilu – Jižním Trinidadu, zjistil jsem, že několik členů chóru je členy skupiny Shango. Mluvil jsem s nimi o svém znepokojení. Řekli mi, abych se o to nestaral, že toto součástí jejich katolicismu a že předchozí kněží k tomu neměli žádné námitky. Nechal jsem ty věci být, ačkoli jsem stále zkoumal, co se děje na setkáních Shanga a na osobních setkáních šamanů s jejich klienty. Zjistil jsem, že setkání Shango mají velmi destruktivní vliv. Poté , když ke mně přišel jeden mladý muž a zeptal se mě, zda-li může jít na jedno setkání Shango do Bonne Aventure Road v Gasparilu, řekl jsem mu, že se obávám o jeho život a ať tam nechodí. Dal mi adresu domova, kde se měla konat ona slavnost.
Když přišel čas setkání, šel jsem na tu adresu a viděl lidi vcházet do domu. Nejprve všichni namáčeli svou ruku do velké láhve plné kozlí krve. Někteří z nich jen namočili ruku do krve a další poté, co dali ruku do krve, se pokřižovali stejným způsobem, jak byli zvyklí dělat se svěcenou vodou, když chodili do kostela. Poté se přemisťovali do dvorku za domem. Z výhodného místa jsem pozoroval okolí domu a mohl jsem vidět přímo na dvorek. Lidé se shromáždili do kruhu. Asi šest bongo bubeníků začalo hrát předehru pro šamany, kteří započali své zaříkávání. Zvuk bongo bubínků se zesiloval čím dál více a jak temnota sestupovala na dvorek, rozsvěcovaly se lucerny a svíčky, a tak jsem pokračoval ve sledování toho, co se tam právě dělo. Zaříkávání byla pronikavější a někteří lidé povstali a ve vytržení začali tancovat. Velmi jsem se zděsil, když někteří muži a ženy spadli na zem, kroutili se jako hadi, vřískali a křičeli. Poté jsem odešel, protože jsem nerozpoznával žádného z lidí, jako toho mladého muže, kterému jsem říkal, aby tam nechodil.
Po dvou dnech za mnou přišla matka toho mladého muže. Řekla mi, že byl diagnostikován jako zcela duševně chorý a byl přijat do blázince v Saint Anne’s v městě Port-of-Spain. Jel jsem se na něj podívat a byl jsem zcela šokován, protože ten mladý muž byl zcela mimo své smysly. Když jsem se pokoušel s ním mluvit, vypadalo to, že má halucinace. Nakonec přišel dozorce a odvedl jej jinam. Má druhá návštěva byla mnohem horší, než ta první. Mladý muž vykřikoval slova, která nedávala žádný smysl. Vůbec jsem s ním nemohl hovořit a v zoufalství jsem odešel.
Až po tomto incidentu jsem začal mít vážné obavy o infiltraci lidí z kultu Shango do života našich venkovských farností. Přišel jsem s touto záležitosti za jedním z profesorů katolického semináře. Když jsem mu pověděl o incidentu a dalších příšernostech v Shango, řekl mi, že jsem špatně informován a že nerozumím kultuře Trinidadu. Řekl jsem mu, že sám žil většinu svého života v Port-of-Spain a nežil na vesnici a že to je on, kdo není obeznámen s Trinidadskou kulturou. I přesto jsem se usilovně snažil tohoto místního kněze přesvědčit, ale nechtěl mě poslouchat. Pokračoval jsem v intenzivní kampani proti Shangu, ale u kněží jsem se setkával jen s neznalostí, lhostejností, a obecnou snášenlivostí všech takzvaných kulturních praktik.
Okultní moc stojící za Sahngo neboli Voodoo, kterou jsem poznal v době mého kněžství, nadále zůstává v katolicismu rozvojových zemí. Je třeba studovat, co za těmito praktikami stojí, protože do Spojených států a Evropy se dostává více a více z těchto jevů. I když Evropa a Spojené státy moc dobře neznají otevřené formy okultismu, vzkvétá tam tentýž duch splývání okultismu s takzvaným běžným životem. Katolická církev v západním světě stejně jako v rozvojových zemích, pokračuje ve své výpravě, aby k sobě přitáhla úplně všechny. Jedna z jejích největších strategií je marketing mysticismu v různých způsobech. Je to, protože rozdílná světová náboženství začínají přijímat názor, že musí spolupracovat pro blaho civilizace. Řím upřímně věří, že „blaho“ může přijít jedině skrze jednotu v něm – „matce všech věřících“ . V krizích jako hladomor, války, rasismus, lidská práva, ekologické problémy a chudoba, Řím apeluje na jednotu víry.
Jeho pokusy o uchopení evangelikalismu a falešný ekumenismus s křesťanskými církvemi za účelem prosazení svého evangelia budeme dokumentovat v pozdější kapitole. Římské úsilí o navázání kontaktů s pohanskými náboženstvími světa je však z velké části nepovšimnuté a skrývá značné nebezpečí. Jejich společnou půdou je mysticismus, jímž se tak do jeho dosahu dostávají náboženství hinduismu, buddhismu, tak i Islámu. Do zdravotní péče, vzdělání i zábavy západního světa přichází z katolického mysticismu i těchto pohanských náboženstvích proud sekulárního okultismu. Veřejné programy a soukromé služby otevřeně podporují mystické programy a následky této činnosti začínají být zjevné. Mysticismus je také dálnicí k okultismu, když mnozí hledají svou identitu v různých druzích božského vědomí. Mystické uvědomění si boha je pokusem obejít spásu a vykoupení Pána Ježíše Krista.
Mysticismus je pokusem vydobýt si znalost Boha skrze přímou zkušenost, která se vyhýbá myšlení. Silný vliv katolické mystiky velmi pomohl transformaci hnutí New Age z pouhé oddělené subkultury na nový zdroj duchovní vize světa. Katolický mysticismus velmi účinně a propracovaně prostoupil do mnoha stránek života zcela nepozorovaně a bez jakéhokoli kritického zkoumání. Aktivně to podporují například samo-léčitelství, vzdělávací a psychologické programy, které užívají metody, jako jsou meditace, filozofické programování a samo-hypnotická kontemplace. Splynutím východní subjektivní spirituality a západního sebevědomí přispěl katolický mysticismus k efektivnímu vyvrácení hlavních hodnot a názorů západu.
Po celá staletí přijímala římskokatolická církev tajemné prvky pohanských náboženství. Osobní náboženské zážitky a mystika zůstávají bodem, kde se pohanská náboženství schází s katolicismem. Děje se to zejména po II. vatikánském koncilu, když Řím změnil svou hlavní strategii v pokusech přivést protestanty zpět pod křídla Římu. Například dokumenty II. Vatikánského koncilu tvrdí:
„A tak přívrženci hinduismu zkoumají Boží tajemství a vyjadřují jej nevyčerpatelnou plodností bájí a pronikavým filozofickým úsilím. Hledají osvobození od úzkosti své existence asketickým způsobem života, nebo hlubokým rozjímáním, anebo se utíkají se k Bohu s láskou a důvěrou. Budhismus ve svých rozmanitých formách uznává základní nedostatečnost tohoto proměnlivého světa a učí cestě, která by mohla lidi s nábožnou a důvěřivou myslí dosáhnout stavu dokonalého osvobození, anebo dojít k vrcholnému osvícení, ať už vlastním úsilím nebo díky pomoci shora... Katolická církev nezavrhuje nic z toho, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté.“
Jezuitský kněz William Johnston vysvětluje, co se stalo:
„Potom nastal II. vatikánský koncil v letech (1962-1965). Během noci se katolická církev, která byla do té doby západní institucí a vyvážela své zboží na východ, stala světovým společenstvím. Asijští a Afričtí biskupové a teologové se sešli v Římě a společně se svými evropskými a americkými kolegy potvrdili, že Duch Boží pracuje ve všech lidech a ve všech náboženstvích. Od té doby uznává většina teologů nekřesťanská náboženství jako ‚právoplatnou cestu'.“
Z této bažiny, kde stojí katolicismus ruku v ruce s buddhismem a hinduismem, se vynořili dobře známí katoličtí mystikové jako Johnston a Tomas Keating. Johnston například popisuje způsob osvícení: „Sebepoznání leží v samém srdci buddhismu ... V sebepoznání se stávám jedno s Bohem, tak jako je předmět jedno s jeho odrazem v zrcadle a stejně tak, jako je Ježíš jedno s Otcem.“ Slavný mystický mnich, Thomas Merton, stejně jako jeho dnešní oddaný stoupenec William Shannon, rozvinul tuto panteistickou identifikaci s Bohem. Merton tvrdí:„...nyní poznávám, že jsme celek. A kéž by to jen mohl poznat každý! ... Náhle jsem viděl všechny skryté krásy jejich srdcí, hloubky jejich srdcí, kam nemůže dosáhnout žádný hřích, žádná touha, ani sebepoznání, jádrem jejich opravdovosti je, že každý člověk je v Božích očích. Kéž by se jen mohli všichni vidět takými, jakými skutečně jsou. Kdybychom jen stále viděli jeden druhého tímto způsobem. Už by již více nebyly války, nenávist, násilí ani chamtivost … Domnívám se, že velkým problémem by bylo, že bychom padali jedni před druhými a navzájem se uctívali.“
Shannon schvaluje tuto modlářskou identifikaci s Bohem a cituje svého učitele Mertona:"Osoba pravé víry cestuje, byť i s obtížemi, směrem k srdci tajemství. Takový člověk, jak uvádí Merton, pracuje 'svou cestou skrze temnotu vlastního tajemství, dokud neobjeví, že jeho vlastní tajemství a Boží tajemství splývají v jednu skutečnost, která jediná je skutečností.'"
Tyto citace jsou standardním popisem panteistického mýtu, že všichni jsme v Bohu. Ve svých myslích, Merton a Shannon doslova vyměnili samotného Boha za svou představu, a tak, slovy listu Římanům 1:23: „Slávu nesmrtelného Boha vyměnili za pouhé obrazy smrtelného člověka“?
Vedoucí buddhisté potvrzují duševní jednotu s katolicismem.
Vedoucí buddhisté uznávají sňatek Římu s pohanstvím. Thich Nhat Hanh říká, že:„Buddhisté a křesťané, vědí, že nirvána neboli království Boží je v jejich srdcích. Evangelia hovoří o Království Božím jako o hořčičném semínku zasazeném na poli uvědomění. Buddhistické sútry hovoří o Buddhově přirozenosti jako semeni osvícení, které je v uvědomění každého člověka. Praxe modlitby a meditace nám pomáhají se dotknout nejhodnotnějších semen, která jsou mezi námi a která nás spojují s podstatou našeho bytí.“
Buddhistický Dalai Lama, se při návštěvě hrobu Thomase Mertona v opatství Gethsemane modlil: „Nyní naše duše splynuly v jedno...“ Je to otřesné rouhání, prohlašovat třikrát Svatému Bohu, že Boží království je „hořčičné semeno zasazené na poli uvědomění“, že „meditace nám pomáhá se dotknout nejhodnotnějších semen, která jsou mezi námi“ a že „nás spojuje s podstatou našeho bytí.“ Zpráva Vykupitele je oproti tomu křišťálově čistá: „Jestliže se někdo nenarodí znovu, nemůže spatřit Boží království." Jedinečnou prací Ducha Svatého, je vést pravé věřící do veškeré pravdy poukázáním na "hřích, spravedlnost a soud." Ne pohroužení se do temnoty meditace nad „podstatou našeho bytí“ nás vede do Kristova království. Podle Písma je to Otec, kdo „nás vysvobodil z nadvlády temnoty a přenesl do království svého milovaného Syna, v němž jsme skrze jeho krev došli vykoupení, totiž odpuštění hříchů."
Vedoucí evangelikál, Richard Foster, pochvaluje tuto panteistickou identifikaci s Bohem. Foster říká, že „Kontemplativní modlitba nás ukládá do Boží tichosti. Jak zoufale v dnešním moderním světě potřebujeme tento křest bez slov! ... Přibližování se k Bohu znamená přibližování se tichu.“ Foster se retoricky ptá: „Co je cílem kontemplativní modlitby?“ Záhy odpovídá: „Na tuto otázku odpověděli jednohlasně staří pisatelé: jednota s Bohem. … Bonaventura, následovník svatého Františka, říká, že našim cílem je ‚jednota s Bohem‘, což je čistý vztah, kde vidíme 'nic'.“ Vidění ničeho a „křest beze slov“ jsou jen evangelické přejímání absurdního katolického mýtu. Spíše, jak stojí v 2. Koritnským 4:3:„Pokud je naše evangelium pro někoho zahalené, je to pro ty, kdo hynou. Těmto nevěřícím zaslepil bůh tohoto světa mysl, aby jim nezazářilo světlo evangelia slávy Kristovy, který je obrazem Božím. (Nehlásáme přece sami sebe, ale Krista Ježíše jakožto Pána, a pokud jde o nás, jsme vaši služebníci pro Ježíše.) Tentýž Bůh, který řekl: „Ať ze tmy zazáří světlo!“ ten zazářil v našich srdcích, aby nás osvítil poznáním Boží slávy ve tváři Ježíše Krista.“
Katolický kněz Thomas Keating souhlasí s Fosterem, jak také píše: „Kontemplativní modlitba otevírá mysl a srdce – naše celé bytí – Bohu, Hlavnímu Tajemství, za hranicemi našich myšlenek, slov a emocí.“ A takto Keating odosobňuje Boha a činí z Něj bezejmenné „Hlavní Tajemství“. Toto neosobní „Hlavní Tajemství“ je „bohem“ beze slov a bez soudů. Je Keating v jedenadvacátém století na tom o něco lépe, než lidé na Martově kopci, ke kterým apoštol Pavel hovořil ohledně jejich „oltáře, na němž je napsáno: NEZNÁMÉMU BOHU. Nuže, koho ctíte, aniž ho znáte?“ Je z Keatingova „Hlavního Tajemství“ odvozena vůbec nějaká ctnost? Tak se Keating, Merton a Shannon ve svých panteistických identifikacích s Bohem snažili zničit soběstačnost Boha jako Stvořitele a Všemohoucího Pána Boha. Snažili se naklonovat Boha k obrazu člověka. Není tomu tak, že podle Římanům 1:25 „vyměnili Boží pravdu za lež a ctili stvoření a sloužili mu raději nežli Stvořiteli, který je požehnaný na věky“? Není divu, že Merton připouští: „Kéž by se jen mohli všichni vidět takými, jakými skutečně jsou. … Domnívám se, že velkým problémem by bylo, že bychom padali jedni před druhými a navzájem se uctívali.“ Namísto pravého uctívání Boha, se pustili do budování panteistického modlářství.
Letniční Hnutí Víry je jednoduše dramatizovaná forma mysticismu. Na nahrávce s kázáním Kenneth Copeland říká: „Ty nemáš boha v sobě, ty jím jsi.“ V kampani roku 1987 Copeland, jak je zdokumentováno, říká: „Říkám a opakuji to, tak vás to příliš nerozruší. Když jsem četl Bibli, kde On (Ježíš) říká, JÁ JSEM, já říkám, ano, já také jsem!“ Kenneth Hagin ve Slovu Víry říká: „Jsi přesně taková inkarnace Boha, jako byl Ježíš Kristus. Každý člověk, který se znovuzrodil, se stal vtělením a křesťanství je zázrak. Věřící je přesně takové vtělení, jakým byl Ježíš z Nazareta.“ Casey Treat je známý pro svou neslavnou citaci: „Když se Bůh podívá do zrcadla, vidí mě! Když se podívám do zrcadla, vidím Boha!“ Na svých webových stránkách prohlašuje: „Bůh žije v Tobě. Bůh chodí v Tobě. Když jdeš, Bůh jde. Když jsi vidět Ty, Bůh se ukáže. Když jsi vidět Ty, vítěz se ukáže. Neprohraješ.“
Paul Crouch, Benny Hinn, Charles Capps, Robert Tilton, Paul yonggi Cho, Marilyn Hickey, Morris Cerullo, T.L.Osborn a Jerry Savelle jsou jen některá z dobře známých jmen těch, kteří propagují inscenovaný mysticismus. Jak již lze tušit, mnozí z těchto guru dramatizovaného mysticismu propagují společenství s katolicismem. Televizní společnost Trinity, jeden z největších světových provozovatelů TV a radia, podporuje skrze své zakladatele Paula a Jan Crouchových společenství s římským katolicismem, s mysticismem uprostřed kolotoče emocí.
Katoličtí charismatici čerpají z mnoha: tradiční mystika svátostí, hnutí Slova Víry a také katolická mystika i Zen mystika. V Biblických termínech jsou třikráte mrtvi ve svém odpadnutí, protože to, co zde bylo citováno, jsou ukázky nestoudnosti, rouhání a falešnosti. Takoví Copelandové, Crouchesové, Hinnové, Haginové a mnozí další jako oni by lidi uváděli do radosti ve světle prohlášeními, že jsou bohy. Všemohoucný Bůh prohlašuje, "Já jsem Hospodin. To je mé jméno. Svou slávu nikomu nedám, svou chválu nepostoupím modlám.“ Boží Slovo dále prohlašuje: „K zákonu a svědectví! Pokud nemluví podle tohoto slova, není v nich jitřní záře.“ (přeloženo dle anglických překladů Bible)
V oficiálním „pastýřském listu“ schválil Jan Pavel II vlastní římskou mystickou tradici a „velkou mystickou tradici církve jak východní, tak i západní“. Jeho oficiální učení zní:„Důležitou pomoc v pohledu na toto tajemství můžeme dostat spolu s teologickým zkoumáním i z velkého dědictví, kterým je prožívaná teologie svatých. Oni poskytují vzácné náznaky, které nám umožňují jednodušeji přijmout intuici víry a to pod vlivem zvláštních osvícení, které někteří dostali od Ducha Svatého anebo skrze prostřednictví zkušenosti, které sami získali ze strašných chvil zkoušek, které křesťanská mystika popisuje jako ‚tmavou noc‘. Nezřídka svatí prožili něco, co se podobá Ježíšově zkušenosti na kříži v paradoxním spojení blaženosti a bolesti. V Dialogu Boží prozřetelnosti Bůh Otec ukazuje Kateřině Sienské, jak může být ve svatých duších, radost spolu s utrpením: ‚Duše je blažená a trpí bolest - trpí za hříchy bližního, ale také ji utěšuje jednota a náklonnost lásky, kterou sama přijala. Svaté duše napodobují neposkvrněného Beránka, mého jednorozeného Syna, který byl na kříži v blaženosti, i když v bolesti trpěl.' … Jak je toto objasňující svědectví! ... Není to jen ‚znamením času‘, že se dnes ve světě i přes dalekosáhlé sekularizační procesy pozorujeme velkou touhu po spiritualitě, která se projevuje zvláště obnovenou potřebou modlitby? I jiné náboženství, které jsou dnes velmi rozšířené v krajích se starou křesťanskou tradicí, nabízejí své vlastní odpovědi na tuto potřebu a dělají to někdy podmanivými způsoby. Velká mystická tradice Církve, jak na Východě, tak i na Západě, může o tom mnoho povědět. Ukazuje, že modlitba, jako pravý a vlastní dialog lásky, může pokročit tak, že lidskou osobu zcela zaujme božský Milovaný..."
Toto je brilantní kus politického mostu, který je tvořen na straně papeže. Citací zkušeností „svatých“ se pokouší učinit z těchto zkušeností universální standardy hloubky a autenticity spirituality. Poté uděluje schválení ostatním náboženstvím tvrzením, že se setkají v „obnovené potřebě modlitby“ způsoby, které jsou „podmanivé“ a podporuje myšlenku, že proces modlitby může být tak poutavý, že „lidskou osobu zcela zaujme božský Milovaný“. Pokud by tvrzení, že „pravý a vlastní dialog lásky, může pokročit tak, že lidskou osobu zcela zaujme božský Milovaný“, bylo pravdivé, nebylo by již třeba spasení skrze Vykupitele. Písma prohlašují skutečnost a pravdu „spasil nás - ne pro naše spravedlivé skutky, ale pro své milosrdenství.“
Pravé křesťanství je jedinečné mezi světovými náboženstvími, je to racionální historická víra. Pro křesťana je spasení založeno na něčem zcela mimo možnosti člověka. Spasení spočívá ve věrnosti a dokonalé oběti historického Krista. Katolická a východní mystika hlásá, abychom hledali Boha v hlubinách svého bytí. Pravý křesťan zcela odvádí pohled od sebe sama ke spravedlnosti Pána Ježíše Krista. Před Bohem je Kristovo zaplacení na kříži za hřích skutečné a plně dostačující. Není třeba jej doplňovat. Boží verdikt ospravedlnění nestojí na žádném stavu bytí věřícího hříšníka, ale je spíše založen na Pánu Ježíši Kristu samotném. Princip, že člověk se může zachránit sám skrze své zkušenosti nebo svým životem, je základem každého pohanského náboženství, stejně jako katolicismu. Co je tak hrozivé na současném společenství Říma s pohanstvím, je to, že infikuje celou naši společnost.
Smrtelné klamy mysticismu arogantně propagují tento způsob přímého přístupu k Svatému Bohu a tak zavrhují jakoukoli potřebu mít Pána Ježíše Krista jako Jediného Prostředníka mezi Bohem a člověkem. Uctívání věřícího a přístup k Bohu má být dle vlastních Pánových slov „celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí." Slovy apoštola Pavla: „Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí." Tentýž apoštol věřící varoval: „Nenechte se připravit o vítěznou odměnu nikým, kdo si libuje ve falešné pokoře a v andělském náboženství. Takový se pouští do věcí, které neviděl, nesmyslně se pyšní svou vlastní tělesnou myslí." Boží pokárání přichází k těm, kdo hlásají lži: „Běda bláznivým proroků, kteří následují svého vlastního ducha, ale pranic neviděli." Kvůli takovému zlehčování Krista a Jeho evangelia tuto historickou víru opětovně představíme.
Pán Ježíš je jako Prostředník jedinou možností spojení mezi Bohem a člověkem, takže „až přivede časy k naplnění, shromáždí všechno na nebi i na zemi do jednoty v Kristu." Ježíš Kristus je vyvýšen a „posazen po pravici Velebnosti na výsostech" jako Jediný Spasitel. On a Jeho evangelium je objektivní a skutečné. Evangelium není planým vyprávěním, ani nepochopitelným mysticismem, ale je spíše prohlášením úžasné historické práce vykoupení učiněné samotným Bohem. Otec ustanovil Ježíše Krista jako záruku reálné spásy. Ježíš Kristus byl oslaven završením Otcova nejúžasnějšího díla. V Kristových vlastních slovech: „Zjevil jsem tvou slávu na zemi; dílo, jež jsi mi svěřil, jsem vykonal." Naplnil veškerou Otcovu vůli, a tak oslavil Otce. Jako Spasitel je vyvýšen „vysoko nad každou vládu, mocnost, moc i panství, i nad každé jméno, které se vyslovuje, ať už v tomto věku, nebo v budoucím." Jemu samotnému – nikoliv mystické představě Římu nebo Buddhovi – byla dána veškerá autorita v nebesích a na zemi. Byla mu dána moc nad veškerým stvořením, aby podle Jeho vlastních slov „daroval věčný život." Jemu samotnému bylo dáno jméno nad každé jméno „aby před jménem Ježíš každé koleno kleklo - všech, kdo jsou v nebi, na zemi i v podzemí, a každý jazyk aby vyznal ke slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán." Je Božím přikázáním, abychom důvěřovali Kristu: „A to je to jeho přikázání: abychom věřili jménu jeho Syna Ježíše Krista."
Pravá víra zahrnuje odmítnutí různých sebeklamů založených na mystických zkušenostech dosažení Boha, protože „je přece jediný Bůh a jediný prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš." Pán Ježíš je připraven přijmout každého hříšníka, který odvrhne svou vzpouru a pýchu a ve své spáse důvěřuje jen Jemu samotnému. Kázání skutečného historického Krista a Jeho evangelia, je odpovědí na nesmyslné pokusy Říma a ekumenických mystiků. Jen tak může být pravá církev, Boží lid „krásná jako měsíc, čistá jako slunce, hrozná jako vojsko s praporci." Evangelium je mocným vysvobozením z patolízalského náboženského subjektivismu Říma a jeho pohanských milenek. Znát Boha – to je sám život pro křesťana. Pán sám řekl: „A to je ten věčný život - aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, jehož jsi poslal, Ježíše Krista." Znalost Boha a víra v Něj jsou prostředky, jimiž praví věřící obdržuje veškerou duchovní podporu a povzbuzení. „Vše, co potřebujeme k životu a zbožnosti, je nám darováno jeho božskou mocí skrze poznání Toho, který nás ve své slávě a ušlechtilosti povolal k sobě."
Cílem hnutí New Age je přivést lidstvo do věku Vodnáře, kdy všichni poznají „boha v sobě“. K tomu je hlavním krokem, slovy přední prorokyně Alice Bailey, „obnova církví“ . Její vize je taková, že „křesťanská církev ve všech svých mnohých odnožích může sloužit jako svatý Jan Křtitel, jako hlas volající na poušti, a jako základ, skrze něhož může být uskutečněno světové osvícení.“ Stručně řečeno, očekává, že přijde čas, kdy „křesťanské církve“ budou ve spojení s konceptem osvícení a seberealizace New age. Nový věk má v plánu přivést svět do období pokoje a plně ustanovit zlatý věk Vodnáře, zatímco biblické křesťanství bude postaveno mimo zákon a zničeno.
Tím, že nyní církev Říma vstoupila do vztahu s pohanstvím, opětovně namíchala další dílo synkretismu. V prostých číslech, organizaci a vlivu, je celkově katolicismus náboženstvím Evropské Únie. Vypadá to, že touhy vůdců New Age se naplňují. Dokonce na úrovni místních farností podle Williama Shannona nahradila „kontemplativní spiritualita“ tradiční katolicismus. Zdá se, že cíle New Age jsou již na dosah, když jsou jejich prohlášení vyjadřována vedoucími katolíky i evangelíky. Úsilí New Age o ustanovení jednotného celosvětového pořádku vedeného „Kristovým vůdcem“ se sbíhá s papežstvím a jeho církví. Nic z toho by nemělo žádného věřícího překvapovat, protože bible neustále varuje věřící před ohavnostmi, expanzí a nadvládou odpadlého církevního systému a jeho dcerami.
Konečné zničení Antikristova království bylo prohlášeno skrze ústa apoštola Pavla: „Protože nechtěli milovat pravdu, která je mohla zachránit. Proto je Bůh vydá napospas bludu, aby uvěřili lži. Tak budou odsouzeni všichni, kdo neuvěřili pravdě, ale oblíbili si hanebnost." Napsal jsem článek s názvem „Antikrist je odhalen“ , ve kterém je mnoho z divů a lživých zázraků z papežského systému odhaleno. Nicméně všechny jeho machinace nejsou naplněny jen tím, že odmítl historického Krista a přijal „Satanova krista“, kde je tento „kristus“ „osvícením“, „Hlavním Tajemstvím“ a „seberealizací“. Pán předpověděl zničení antikristovy vlády: „Až se pak objeví ten bezbožník, Pán ho pohltí dechem svých úst, zničí ho jasem svého příchodu.“ Do té doby je vítězství evangelia dostupné všem, kteří na Něj spoléhají. Jeho moc vždy byla největší ve dnech nejvyšší potřeby. Boží vlastností v Jeho evangeliu milosti je „dech jeho úst“. To má být chápáno a prožíváno jako „moc Boží ke spasení každému, kdo věří.“ Vidíme Jeho moc a můžeme směle hlásat Jeho milosrdenstvím, všichni kdo jsme spaseni „zdarma ospravedlňováni jeho milostí, skrze vykoupení v Kristu Ježíši."
Vše, co jsme viděli v této kapitole, ohledně přímého vpádu mysticismu jak do evangelikalismu skrze katolickou mystiku a přijímání mnohomluvnosti a vymožeností z New Age, by mělo každého přimět k vážnému zkoumání základů, na kterých stojí jeho naděje. Pouhé: „Doufám, že jsem spasen“ nestačí. Nic menšího než plná jistota víry na pevné skále, Pánu Ježíši Kristu, nedostačuje. Pouze v Božím světle „vidíme světlo" . Praví křesťané mají zkoumat všechny náboženské zážitky Božím zjevením zapsaným v Písmu Svatém. Bezbožnost miluje temnotu, ale Boží lid miluje Světlo! Mystikové bez skrupulí přirovnávají pravého Boha k „bohu v nich“. Učí, jak se zbavit Boha samotného odvrácením se od Něj dovnitř do sebe k seberealizaci a osvícení. Hodnoty, které přijali, jsou spíše založeny na jejich osobních prožitcích, které jsou často neschopné rozumného odůvodnění a ani pravdivě neposoudili hloubku své vlastní špatnosti. Evangelium je přesně opačné. Je to historická zpráva ztracenému světu o kříži Pána Ježíše Krista. Evangelium prohlašuje Krista samotného a Bůh Otec našeho Pána Ježíše Krista, který ve Své lásce nechal svého Syna zemřít za hříšníky.
Není zde žádné výmluvy pro pravé věřící, kteří jsou svedeni „falešnými apoštoly“, kteří sebe přetvařují za „apoštoly Kristovy“, „Takoví rádoby apoštolové jsou ve skutečnosti podvodníci, kteří se vydávají za apoštoly Kristovy. A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla!“ Je zde mnoho falešných proroků, kteří vyšli do tohoto světa, ale když pečlivě budeme prozkoumávat tyto věci, které Bůh zaznamenal pro naši ochranu proti lstivému svodu satana, nebudeme oklamáni, ani svedeni. Praví věřící v Krista musí přijmout do svého srdce varování apoštola Pavla: „Nespřahejte se s nevěřícími. Jaký může být spolek spravedlnosti s nepravostí? Jaký může mít vztah světlo s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem? Co mají věřící a nevěřící společné? Proto Hospodin praví: Vyjděte z jejich středu a oddělte se, nečistého se nedotýkejte, a přijmu vás." „Neúčastněte se neplodných skutků tmy, ale raději je odhalujte."
Roku 1986 se papež Jan Pavel II chopil mezicírkevní iniciativy shromážděním sto šedesáti vůdců světových náboženství k modlitbě v Italském městě Assisi. Přiletěli ze všech různých částí světa, islámští mullahové z devíti národů, Dalai Lama (tradičně chápán Buddhisty jako živoucí božstvo), domorodí američtí šamanové a indiánští okultisté, afričtí animisté, hinduisté, zoroastrovci, katolíci a samozřejmě i protestanté. Papež prohlásil: „Budeme stát bok po boku a prosti Boha, aby daroval nám mír.“ Velkým přídavkem k této úvodní dramatizaci luciferiánské jednoty byl leden 2002, kdy papež Jan Pavel II v Assisi opět shromáždil dvě stě vůdců různých náboženství. Veřejnými úkony, oficiálním schválením, nespočtem knih a seminářů, stejně tak jako webových stránek s podporou ekumeny, papežství nastolilo mystický program, který svět miluje a přijímá. Každý věřící nebo vyznávající skupina, která tváří v tvář tomuto do očí bijícímu rouhání zůstává zticha, papežskému svodu očividně důvěřuje. Řím stále zastává svůj starobylý zvyk: „Kdo se neozývá, ten souhlasí.“ „Přání těla a mysli,“ jsou satanovy pevnosti v mnohých duších, neboť tato pyšná domýšlivost vyvyšuje je samotné proti znalosti Boha. Všemohoucí Bůh nám každému dává řešení, „Zbraně našeho boje nejsou tělesné, ale od Boha mají sílu k boření hradeb. Jimi boříme výmysly i každou nadutost, která se staví proti poznání Boha. Jimi podmaňujeme každou myšlenku k poslušnosti Kristu"
|
K stažení v PDF formátu