APOKRYFY - DEUTEROKANONICKÉ KNIHY

Názvu "Apokryf" je užíváno pro zvláštní biblické spisy, které jsou obsaženy v katolické Bibli. Jsou to knihy Tobiáš, Judit, Šalamounova moudrost,1 a 2 kniha Makabejských, Sirachovec, Baruch. Také zahrnují přídavky ke knize Daniele, 13 kapitola, příběh "Zuzana" a 14 kap. vysvětlení "Bel a drak", a "Píseň tří mladých mužů" vložených do třetí kapitoly. Kniha Ester je také rozšířena na 107 veršů. Přidáním těchto příměsí do Bible, katolická církev kontamino-vala a znehodnotila psané Boží Slovo jako naši jedinou autoritu. Toto ale církvi nevadí, protože její konečná autorita nespočívá jen v psaném Slově. Bible je dokonalá a je dokonale vhodná k našemu spasení, ke kterému byla navržena.V přidávání více knih a veršů k dokonalému Božímu Slovu, katolická církev ohrožuje duše mnohých mužů i žen.

Par.120: Apoštolská tradice umožnila církvi rozlišit, které spisy měly být pojaty do seznamu svatých knih. Tento úplný seznam se nazývá „kánon“ Písma svatého. Zahrnuje 46 knih Starého zákona (45, považuje-li se Jeremiáš a Nářky za jediný text) a 27 knih Nového zákona. Starý zákon: Genesis, Exodus, Leviticus, Numeri, Deutero-nomium (nebo: 1. až 5. kniha Mojžíšo-va), kniha Jozue, kniha Soudců, kniha Rút, dvě knihy Samuelovy, dvě knihy Královské, dvě knihy Kronik, kniha Ezdrášova, kniha Nehemiášova, kniha Tobiáš, Kniha Judit, kniha Ester, dvě knihy Makabejské, kniha Job, kniha Žalmů, kniha Přísloví, kniha Kazatel, Píseň písní, kniha Moudrosti, kniha Sirachovcova, kniha proroka Izaiáše, kniha proroka Jeremiáše, kniha Žalozpěvů, kniha proroka Barucha, kniha proroka Ezechiela, kniha proroka Daniela, kniha proroka Ozeáše, kniha proroka Joela, kniha proroka Amosa, kniha proroka Abdiáše, kniha proroka Jonáše, kniha proroka Micheáše, kniha proroka Nahuma, kniha proroka Habakuka, kniha proroka Sofoniáše, kniha proroka Aggea, kniha proroka Zachariáše, kniha proroka Malachiáše.

Pán Ježíš Kristus a pisatelé Nového Zákona nikdy nedávali vážnost ničemu z apokryfních knih. Charakteristické "je psáno" nebo ekvivalenty jako jsou " toto praví Hospodin" je obvykle užíváno v Novém Zákoně při citacích Starého Zákona. Je to neobyčejně významné, že téměř všechny kanonické knihy ze Starého Zákona jsou notářsky ověřeny skrze odkazy v Zákonu Novém.V žádném místě Nového Zákona není ani zmínka, ani odkaz na apokryfní knihy, proto je můžeme vyloučit i jako Písmo.

Apoštol Pavel v knize Římanům říká:

Římanům 3:1-2  Jakou má tedy Žid výhodu? ... Veliký v každém ohledu! Předně ovšem ten, že jim byla svěřena Boží slova.

Historicky, židé nikdy nepřijali nic více, než kanonické knihy Starého Zákona a odmítli smísit apokryfní knihy s Božími proroctvími.

 

 

 

 

***************************************************

Par.958: Společenství se zemřelými. „Putující církev uznala bez váhání toto společenství celého tajemného Těla Ježíše Krista, a proto už od prvních dob křesťanského náboženství konala památku zesnulých s velkou úctou a obětovala za ně modlitby, neboť ‘svatá a spasitelná je myšlenka modlit se za zemřelé, aby byli osvobozeni od hříchu’ (2 Mak 12,46).“

Deuteronomium 18:10  Ať se u tebe nevyskytne nikdo, kdo by provedl svého syna nebo svou dceru ohněm, věštec obírající se věštbami, mrako-pravec ani hadač ani čaroděj ani zaklínač ani ten, kdo se doptává duchů zemřelých, ani jasnovidec ani ten, kdo se dotazuje mrtvých.

Nekroman je ten, kdo komunikuje s mrtvými. Pohanská praxe společenství s mrtvými je zakázána v Bibli.

***************************************************

Apokryfní svazky obsahují chyby, bajky, pověry, magii, klamy a špatnou doktrínu jako je modlení za mrtvé. Všechny tyto věci jsou zcela v nesouladu s čistým Slovem Božím v kanonických knihách.

Skutečnost, že církev Římská přidala knihy, které obsahují takovéto falešné doktríny, ukazuje, že nevěří v integritu pravdy a její láska je spíše ke své tradici. Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: kdo by něco přidal k těmto věcem, tomu Bůh přidá ran zapsaných v této knize. (Zjevení Janovo 22:18)