Zamyšlení nad jedním podobenstvím…
Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty.
A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: `Pane, měj se mnou trpělivost! Všechno ti zaplatím!´ Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, popadl ho a začal ho škrtit se slovy: `Zaplať mi, co dlužíš!´ Onen druh mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou trpělivost! Všechno ti zaplatím!´ Ale on nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. Jeho pán ho tedy zavolal. `Ty zlý služebníku!“ řekl mu. „Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!´ Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh. Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru jeho prohřešky.“ (překlad B21)
Předpokládám, že tohle podobenství jsme už každý někdy četli. V pár bodech zde jen nastíním několik myšlenek k tomuto příběhu.
– Podobenství popisuje situaci MEZI VĚŘÍCÍMI, nikoli nevěřícími. Je to podobenství o Božím království, jsou tam služebníci jednoho Pána a mezi sebou navzájem to jsou druhové – bratři.
– Nejde o situaci po smrti (do včerejšího večera jsem se setkala jen s tímto výkladem), ale ZA ŽIVOTA ČLOVĚKA. Jak jinak by mohl onen špatný služebník jít po odpuštění a následně neodpustit svému druhovi a uvrhnout ho do vězení? Předpokládám, že po smrti (a hlavně po soudu) žádné takové akce podnikat už nikdo nebude moci.
– Usuzuji tedy, že v onom „zúčtování“ jde o moment v průběhu života, kdy BŮH ČLOVĚKA USVĚDČÍ Z HŘÍCHU (dluhu, který Mu nikdy nemůže splatit), vyčíslí mu cenu (vše co má a i tak to cenu nikdy nepokryje). Následuje pokání, prosba o odpuštění a Bůh se smilovává podle svého zaslíbení. Člověk, kterému bylo odpuštěno, jde normálně dál fungovat – tedy nemůže být po smrti.
– V další části se překlady trochu rozcházejí o tom, jestli svého druha náhodou potkal, či vyhledal (tato varianta převládá – což je celkem hrozné). Co učinil, je jasné. Ačkoliv ho jeho druh prosil o odpuštění dluhu, ROZHODL SE mu tento člověk (křesťan!) nikdy NEODPUSTIT (na to usuzuji z toho, že ho dal do vězení, dokud nezaplatí – jak může člověk ve vězení zaplatit, když nemá čím?).
– Nejzajímavější je pro mě verš 34. BŮH SE ROZHNĚVAL a dal ho …. Kam? Teď se zamyslete, co na tomhle místě má být, co tam známe? Vězení? Katům? Mučitelům? Jelikož včera jsem tento text poprvé slyšela z B21, poprvé jsem toto podobenství zaznamenala s těmi „mučiteli“. Jala jsem se hledat v ostatních překladech. Ekumenka – vězení, kralická – katové, většina dalších včetně King James mučitelé. Řecký textus receptus – mučitelé. Myslím si, že jde o takový ten druh „MUČENÍ“ jako když člověk skutečně někomu, kdo ho o odpuštění žádá, odmítne odpustit, ale ono se mu to furt vrací jako zvratky, nenechává ho to spát a případně to má další (výchovné) následky, nad kterými nechci spekulovat, neboť jsou v Boží režii.
– A bude tam, DOKUD NEZAPLATÍ celý dluh. Nad tím přemýšlím – znamená to, že, jelikož je hřích celkem těžko zaplatitelný (cenou za hřích je smrt – buď věčná smrt člověka, nebo zástupná smrt Ježíše Krista), že to je odsouzení na věky, nebo že musí dojít k pokání a rozhodnutí „nechat za sebe zaplatit“ Ježíše Krista? Osobně se přikláním ke druhé variantě – že Bůh křesťana tak mocně usvědčuje, že mu to dojde, svého hříchu začne litovat a vyzná ho a poprosí o odpuštění.
Ještě pro porovnání přidávám 3 druhy překladu, ať je tady máme hezky pohromadě (ekumenku, B21 a pro milovníky kraličtiny staročeský skvost).
KRALIČTINA: A protož podobno jest království nebeské člověku králi, kterýž chtěl počet klásti s služebníky svými. A když počal klásti, podán mu jeden, kterýž byl dlužen deset tisíců hřiven. A když neměl čím zaplatiti, kázal jej pán jeho prodati, i ženu jeho i děti i všecko, což měl, a zaplatiti. Tedy padna služebník ten, klaněl se jemu, řka: Pane, poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. I slitovav se pán nad služebníkem tím, propustil ho a dluh jemu odpustil. Vyšed pak služebník ten, nalezl jednoho z spoluslužebníků svých, kterýž mu byl dlužen sto peněz, a chopiv se ho, hrdloval se s ním, řka: Zaplať mi, cos dlužen. Tedy padna spoluslužebník ten k nohám jeho, prosil ho, řka: Poshověj mi, a všecko zaplatím tobě. On pak nechtěl, ale odšed, dal jej do žaláře, dokudž by nezaplatil dluhu. Vidouce pak spoluslužebníci jeho, co se dálo, zarmoutili se velmi; a šedše, pověděli pánu svému všecko, co se bylo stalo. Tehdy povolav ho pán jeho, dí mu: Služebníče zlý, všecken ten dluh odpustil jsem tobě, nebs mne prosil. Zdaliž i ty neměl se smilovati nad spoluslužebníkem svým, jako i já smiloval jsem se nad tebou? I rozhněvav se pán jeho, dal jej katům, dokudž by nezaplatil všeho, což mu byl dlužen. Takť i Otec můj nebeský učiní vám, jestliže neodpustíte jeden každý bratru svému z srdcí svých provinění jejich.
EKUMENKA (včetně odkazů): „S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. ([ Mt 25:19]) Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu. Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. ([ L 7:42]) Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – ([ Mt 5:25– Mt 5:26]) Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“ ([ Mt 6:15; Ko 3:13])
B21: Nebeské království se totiž podobá králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. A když začal počítat, přivedli mu jednoho, který mu dlužil deset tisíc hřiven. Když neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a tím aby se zaplatil dluh. Služebník padl na kolena a začal se mu klanět se slovy: `Pane, měj se mnou trpělivost! Všechno ti zaplatím!´ Pán se tedy nad ním slitoval, odpustil mu dluh a nechal ho jít. Když ale ten služebník odešel, našel svého druha, který mu dlužil sto denárů, popadl ho a začal ho škrtit se slovy: `Zaplať mi, co dlužíš!´ Onen druh mu padl k nohám a prosil ho: `Měj se mnou trpělivost! Všechno ti zaplatím!´ Ale on nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí, co dluží. Když jeho druhové viděli, co se stalo, byli zdrceni. Šli za svým pánem a pověděli mu všechno, co se stalo. Jeho pán ho tedy zavolal. `Ty zlý služebníku!“ řekl mu. „Odpustil jsem ti celý dluh, protože jsi mě prosil. Neměl ses nad svým druhem slitovat, jako jsem se já slitoval nad tebou?!´ Jeho pán se rozhněval a vydal ho mučitelům, dokud nezaplatí celý dluh. Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru jeho prohřešky.“