Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů

Posted on by pajamyki

Steven Hassan byl kdysi členem sekty moonistů. Své zkušenosti i to, jak se tam dostal i jak vyšel ven podává v knize „Jak čelit psychické manipulaci zhoubných kultů“. V této publikaci se věnuje především strategiím uvnitř výše uvedené skupiny, ale zobecňuje je i na další sekty a pochybná společenství.

Tuto knihu doporučuji zejména lidem, jejichž přátelé a rodinní příslušníci jsou členy takových skupin.

Před lety jsem základní myšlenky této knihy shrnula ve své seminární práci. Celý materiál dávám k dispozici:

 

1. Výstupové poradenství

Výstupový poradce – odborně školený terapeut podílející se na boji proti zhoubným kultům. Specializuje se na pomoc bývalých členů sekt a kultických skupin i na pomoc jejich rodinám – popř. jak ze členů „udělat“ nečleny. Jde zejména o psychologickou a společenskou podporu, proškolení rodiny a přátel. Autor sám má nezaměnitelnou zkušenost, protože sám byl 2,5 roku členem moonistické církve. Tudíž ví, co osoba zmanipulovaná kultem prožívá a podstupuje.

Výstupové poradenství se od neprogramování liší v tom, že je nenásilné. Jde o většinou dlouhodobější proces, ale jeho hlavní výhodou je, že používá mírnějších metod a nejedná proti vůli postižené osoby. Často používá rozhovorů s bývalými členy kultů, aby mohli klienti vidět svou skupinu z jiného pohledu a odpoutat se od svých „růžových brýlí“.

Kdo jsou moonisté

V této kapitole autor stručně seznámil se základními znaky Církve sjednocení, jejímž byl členem. Na této skupině často ukazoval příklady manipulace.

Jde o jeden z největších a nejznámějších zhoubných kultů. Zakladatelem je Sun Myung Moon – korejský obchodník s pochybnou minulostí. Členové prochází nejprve školeními, následně žijí ve skupinách a prodávají předražené předměty – tímto financují církev.

Často při náboru členů používají podvody a lži. Členové uctívají Moona jako mesiáše a jsou poddání hierarchickému vedení. Jsou na vedení odkázáni ve většině svých rozhodnutí a skupina je zahrnuje mnoha omezeními i v jejich osobním životě – finance, sňatek. Podrobují se „dobrovolně“ převýchově.

Co je psychická manipulace?

Psychická manipulace (dále jen PM) je definována jako „myšlenkový systém, kterýž vede k rozpadu lidské identity (víra, chování, způsob myšlení a cítění) a nahrazuje ji identitou novou.

Ve většině případů je tato nová identita něčím, proti čemu by původní lidské já ostře protestovalo, kdyby předem vědělo, oč jde. PM má mnoho různých forem – viz dále.

Rozmanité podoby církve sjednocení

Autor stručně popisuje historii církve, zejména politické a finanční nesrovnalosti, podezření se spolupráce se špionážními systémy a různé organizace náležející pod vliv nebo přímo napojené na církev s jednocení – např. deníke The Washington Times, CAUSA (politická organizace), CARP (studentská organizace). Veškerá organizační struktura – politická i náboženská směřují k vybudování celosvětové teokracie v čele s Moonem.

 

2. Můj život v církvi sjednocení

V této i dalších kapitolách osobních svědectví popisuje S. Hassan okolnosti vstupu do kultu i život v něm.

Steve Hassan byl velmi úspěšný a ambiciózní student. Církev sjednocení mu dala možnost uplatnit své schopnosti a ambice. Seznámil se s několika členy CARPu, kteří ho pozvali na „soustředění“ na odlehlé místo. Popisuje zejména „love bombing“ – bombardování láskou. Po váhání nabídku přijal. I když chtěl v průběhu třídenního školení z místa odjet, bylo mu zabráněno. Po zřetelně manipulativních přednáškách přijal „božský princip“ a začlenil se do organizace. Otevřela se mu možnost kariéry v církvi. 2,5 roku byl ve vyšším postavení. Dostal se i do blízkosti Moona. Po automobilové nehodě byl v ošetření u své sestry. Odtud byl unesen svou rodinou, která zajistila deprogramování. Po původním vzdoru našel opět své staré já a postupem času se vrátil do normálního života, vystudoval psychologii, veřejně vystupuje proti manipulativním systémům a věnuje se výstupovému poradenství.

Některé náborové praktiky církve sjednocení:

–    Při náboru se nevyhýbají lhaní a podvodu – účel totiž světí prostředek.

–    Love bombing – bombardování láskou. Všichni se mají tak rádi a zahrnují nováčka lichotkami a pozorností.

–   Předkládají řešení problémů společnosti, neustálý růst v poznání. Nováčkovi se otevírá tajemný systém poznání. Je mu doporučováno, aby vyslechl vše – potom prý porozumí a aby neodcházel – mohl by litovat celý život.

–    Svou nauku staví na systému rodiny – což je velmi přitažlivé.

–    Při otázkách odkazují stylem „to se dovíš v příští přednášce“.

–    Nováčci jsou rozdělení do malých skupin pod vedením někoho zkušeného, nemají možnost samostatně se pohybovat, mluvit, stále mají společnost.

–   Školení probíhají na místech, ze kterých nejde snadno uniknout. Přednášky jsou poměrně dlouhé a monotónní – není snadné se soustředit. Všechny aspekty nauky jsou „logicky“ vysvětleny. Prostředí je velmi organizované naplněné naivní náboženskou atmosférou.

–    Celý náboženský systém sympatizuje s jakýmkoli náboženským systémem a snaží se na něj svou teorii naimplantovat.

V závěru přednášek je představen druhý mesiáš – Moon. Jehož přijetí logicky vyplývá z předchozích přednášek.

Praktiky církve:

Na všech úrovních organizace se používá „svatého podvodu“. Počínaje náborem, pokračuje získáváním financí, u vysoké politiky konče.

Nováčci jsou nuceni prodávat předražené výrobky s tvrzením, že peníze jdou na dobročinné účely. Neustále musí získávat nové členy.

Komunismus je předváděn jako satanská varianta božího ideálního plánu.

Nový člen má představu, že je „vyvolen“ Bohem a jde „správnou cestou“, je oddálen od své rodiny, na jejíž místo je dosazena „boží rodina“ s Moonem jako otcem.

Členové musí pracovat pro církev často až do úplného fyzického vyčerpání

Deprogramování:

Rodina nebo někdo z blízkých velmi často vypozorují změnu na novém členovi kultu. Je důležité se velmi dobře informovat, o jakou jde skupinu, co hrozí novému členovi, a snažit se nenásilně zakročit

Je třeba navázat kontakt s vyškoleným pracovníkem – odborníkem na kulty – což je velmi obtížné, protože takových osob je velmi málo.

Základem je informovanost a spolupráce celé rodiny.

Člen kultu by měl být nenásilně veden k obnovení dobrých vztahů v rodině.Měl by být veden k pohledu na svůj život z jiného úhlu. Např. jak by se rozhodoval za jiných podmínek, co by dělal, kdyby nebyl členem kultu apod.

Nejdůležitější je podpora rodiny.

 

3. Hrozba současnosti: psychická závislost na kultech

Kulty jsou dnes prakticky všude. Jen je vždy nevidíme. V poslední době se velmi šíří a i prostředky manipulace, kterými získávají své členy jsou stále rafinovanější. Jen málokdy se veřejnost o nich doví prostřednictvím masmédií, která informují o hromadných vraždách či sebevraždách a podobných výsledcích PM.

Zhoubný kult se liší od normální společenské či náboženské skupiny tím, že nutí své členy setrvávat ve skupině přemlouváním, nátlakem nebo jinými nepřípustnými způsoby ovlivňování. Nejde o to, čemu člověk věří, ale jakým způsobem se k takové víře dostane – měla by být prosta jakékoli manipulace.

Čtyři hlavní typy kultů:

Náboženské kulty: jsou nejznámější a nejpočetnější. Orientují se na náboženské dogma. Některé vycházejí z bible, jiné z orientálních či tajných nauk, některé jsou čirým výmyslem svých zakladatelů. Ačkoli většina tvrdí, že jim jde pouze o duchovní zájmy, stačí, všimneme-li si, jaký důraz kladou na „statky tohoto světa“ – přepych, v němž žijí představitelé kultu, milionové investice do pozemků, rozsáhle obchodní podnikání a tak dále. Např. Moonisté, scientologická církev, Mezinárodní cesta, Radžníšova sekta,…

Politické kulty: Produkují zprávy, označované obvykle slovem „okrajové“ nebo „extremistické“, ale málokdo ví o jejich podvodných náborových a manipulačních praktikách, jimiž se odlišují od běžných fanatiků. Tyto skupiny se organizují kolem určitého politického dogmatu.

Psychoterapeuticko-výchovné kulty: Pořádají – obvykle v nějakém hotelu – soustředění a semináře, kde za stovky dolarů zprostředkovávají „duchovní vize“ a „osvícení“. Tyto kulty používají řadu základních manipulačních technik, aby poskytly svým klientům „vrcholný“ zážitek. Někdy donutí zákazníka, aby se zapsal do nákladnějších pokročilejších kurzů. Postupem času se z nich stanou náboroví pracovníci, kteří však nesmí vyzradit příliš  mnoho z programu kultu.

Komerční kulty: Věří v dogma hrabivosti. Existuje  mnoho pyramidových či několikaúrovňových organizací, které slibují velké zisky, ale ve skutečnosti ze svých obětí ždímají peníze. Úspěch závisí na získávání nových lidí, kteří zase získávají další. Jiné komerční kulty nutí lidi, aby po domech prodávali různé předměty nebo vybírali předplatné na časopisy. Tyto kulty inzerují v místních novinách a slibují výnosná zaměstnání a zajímavé cesty. Kdo je přijat, musí obvykle zaplatit za školení. Své zaměstnance manipulují strachem a pocitem viny. Tito lidé se stávají otroky podniku.

Jak se dělá nábor

Destruktivní kulty cílevědomě vyhledávají lidi inteligentní, nadané a úspěšné. Veškeré negativní emoce potlačují a neustále ukazují jen usměvavou šťastnou tvář. Podle 4 typů nových kandidátů se volí postup:

1) Myslitel – přístup intelektuální.

2) Citově založení lidé – laskavý přístup a zájem, přátelské vztahy v kulu

3) Činorodí jedinci – mají možnost „změnit svět“

4) Náboženský typ – vyprávění o duchovních zkušenostech, ukázání cesty k Bohu

Kulty vynakládají obrovské částky na propagaci.

POZOR: Průměrný člověk soudí, že je proti náboru imunní! Je přesvědčen, že se mu nic takového nemůže stát.

Kulty využívají různých druhů fóbií. Často pěstují u svých členů strach z odchodu apod. (když vystoupí, zemřou nebo se stane jiná tragédie,…)

Největší vliv získávají nad jedincem kulty prostřednictvím nevědomí. Používají stavy podobné hypnóze, přetížení informacemi, uvádějí člověka do situace, kdy není schopen kriticky myslet. Náboráři vypadají velmi důvěryhodně – lidsky – a tak získávají velkou důvěru svých obětí. Využívají základních tužeb jako je láska, pozornost, moudrost, vědění, peníze, společenské postavení, smysl, zdraví… Je důležité si uvědomit, že lidé nevstupují do těchto organizací o své vůli. Sekta si je přitáhne sama.

Základní postupy náboru

Buď se na nás obrátí známý nebo příbuzný, který už členem kultu je, nebo nás osloví a spřátelí se cizí osoba (často člen kultu opačného pohlaví), nebo to bývá u příležitosti nějakého kultem organizovaného podniku – přednáška, symposium nebo film.

Většina lidí navázala kontakt v kritickém období života. Stres bývá často důsledkem nějaké významné, ale nevítané změny – člověk se stává potom snadno zranitelným.

Náborový pracovník si svou oběť důkladně prověří – zjistí, več doufá, o čem sní, čeho se bojí, jaké má vztahy, zaměstnání, zájmy. Čím víc se doví, tím snazší je pak manipulace.

Život v komunitě: iluze a zneužívání

Prvních několik týdnů je pro nového člena v kultu radostných. Tento život však znamená převážně oběť a utrpení. Lidé, kteří tu existují, sice vědí, co znamená žít v totalitním státě, ale na svůj totalitní svět se nejsou schopni objektivně podívat. Je to svět fantazie vytvořený skupinou. Člen je závislý na skupině v jídle, ošacení, bydlení, při ošetřování v nemoci. Přesto však zdravotnická opatření neexistují. Některé kulty doporučují léčení vírou jako jediný druh lékařské pomoci. Vedle zanedbávání lékařské péče existuje i zneužívání dětí (jako pracovních sil, někdy i sexuální zneužívání). Často jsou děti odtrženy od rodičů a vychovávány v izolaci.

 

4. Co je psychická manipulace a závislost

Nabízí se otázka: „Jak poznáte psychickou manipulaci?“ Jasné je, že kdo je zmanipulován, tak to nepozná, pokud mu někdo druhý nepomůže.

Za přítomnosti osmi Liftonových prvků, vzniká prostředí PM:

–          předem zvolené prostředí (kontrola prostředí) – kontrola komunikace v daném prostředí. Provádí se několikerým způsobem (vývojem v skupině, izolací od ostatních lidí, psychický nátlakem, geografickou polohou a nedosažitelností dopravních prostředků a někdy i fyzickým násilím.

–          mystická manipulace neboli plánovaná nenucenost – jde o systematický proces plánovaný a řízený shora, budí však dojem nenucenosti. V současnosti se ustálila kultovní šablona, podle níž se určitá „vyvolená“ osoba považuje za spasitele. Mystická manipulace může  nabýt zvláštních forem, protože se jejich vůdci stávají prostředníky mezi Bohem a člověkem. Božské zásady se mohou prosazovat i násilím nebo podvodem.

–          požadavek čistoty – může vést k manichejské posedlosti. Takové názory vyžadují radikální oddělení čistého a nečistého, dobrého zlého. Často je purifikace součástí rituálu a jako zdroj obviňování a hanby souvisí těsně s procedurou vyznání.

–          kult doznání (vyznání) – ideologická hnutí jakékoli úrovně a intenzity využívají pocitu viny a hanby k ovlivňování svých stoupenců. Děje se to zpovědí, která má svou zvláštní formu. Shromáždění, kde se viník vyznává ze svých hříchů, jsou spojena s kritikou a sebekritikou, konají se většinou za přítomnosti omezeného počtu svědků a vedou k závazkům týkajících se osobních změn. Vyznání jsou směsicí faktů odhalených a utajených.

–          posvátná věda – vše musí být vědecké a zároveň duchovní. Poskytuje mladým lidem relativní jistotu, neboť zjednodušuje svět.

–          zneužívání jazyka – obraty a slova se zbožšťují. Silně zjednodušená řeč je plná stereotypů a otřelých frází, ale právě v tom spočívá její obrovský psychologický vliv

–          nadřazenost nauky nad osobou – uplatní se kdykoli se vyskytne rozpor mezi tím, co si jednotlivec myslí, a co by si podle nauky či dogmatu myslet měl. Totalitní prostředí totiž předpokládá, že člověk musí dospět k pravdě dogmatu a té pravdě pak podřídit vlastní zkušenost. Opačná zkušenost a její doznání se kvalifikuje jako vina.

–          neúcta k životu (existenční provizorium) – vlastní-li někdo absolutní nebo totalitní pojem pravdy, pak ti, kdo jejich světlo nevidí a jejich pravdu nepřijali, žijí v provizorním světě stínů a zdání, jsou svázání se zlem, zkaženi a nemají nárok na existenci. Projevuje se tu „pravé bytí proti nicotě“. Je-li člověk druhé kategorie přijat mezi vyvolené, cítí velké zadostiučinění, že se stal součástí elity.

PM a závislost lze popsat a definovat různým způsobem, ale nejlépe ji pochopíme jako systém rozkládající lidskou identitu. Nejzávažnější problém lidí, kteří opustili destruktivní kult, je rozpad jejich vlastní identity (= názory, chování, způsob myšlení, emoce). Nová (kultovní) identita vytlačí starou (vycházející z výchovy, rodinného prostředí,…). A dále tyto dvě identity fungují vedle sebe, jedna překrývá druhou – osoba může působit i jako schizofrenik.

Podstatou PM je pěstovat závislost a konformitu a potírat samostatnost v úsudku a individualitu.

Ne vždy záměry skupin provozujících PM nemusí být špatné (např. rehabilitační programy pro narkomany). Často však jsou tyto programy nebezpečné, mohou zlomit individualitu člověka.

Vymývání mozku

V novodobé formě jde o tzv. myšlenkovou převýchovu. Nachází i u kultů. Je nebezpečná zejména proto, že oběť neví, že je v rukou nepřítele. Tato metoda nevyžaduje fyzické násilí, používají se hypnotické postupy kombinované se skupinovou dynamikou. Jednotlivec je odveden a zmanipulován tak, aby dělal, co se od něho žádá. A celkem vzato reaguje na všechno pozitivně.

Hypnóza

Základní rys hypnózy je trans. Jde o stav, který se liší od normálního vědomí. Rozdíl je v tom, že při normálním vědomí je naše pozornost obrácena skrze smyslové vnímání navenek, kdežto v transu se soustřeďujeme dovnitř. Slyšíme, vidíme a cítíme vnitřně. Jsou různé stupně transu od bdělého snění až k hlubším stavům, kdy člověk už skoro nevnímá vnější svět, ale je velmi vnímavý na to, co se mu sděluje. Četné skupiny využívají tzv. meditace.

V takovémto stavu klesají kritické schopnosti. Člověk hodnotí přijímané informace obtížněji než při normálním vědomí.

Zhoubné kulty zavádějí trans u svých členů v nekonečných shromážděních. Opakování a vynucená pozornost jsou nejlepší cestou k hypnotickým stavům. Mrkací a polykací reflex posluchačů se opožďuje, obličej dostane uvolněný, prázdný, nic neříkající výraz.

Principy skupinové dynamiky

Velmi silná metoda, jíž se dociluje změna chování, skupinová konformita a poslušnost vůči autoritě, je tzv. „ovlivňovaní proces“. Člověk ve snaze najít nejvhodnější řešení dané společenské situace reaguje někdy na informace nevědomě. Člověk nevěří vlastnímu vnímání, octne-li se v situaci, kdy důvěryhodní lidé dávají na určitou otázku nesprávnou odpověď.

Podstata poslušnosti záleží v tom, že se člověk považuje za nástroj provádějící vůli někoho jiného, a proto si nepřipouští odpovědnost za vlastní činy.

Čtyři složky psychické manipulace

–          Řízené chování: znamená kontrolu individuální fyzické reality. Zahrnuje kontrolu prostředí (místa, kde člověk žije, šatů, jimiž se odívá, jídla, které konzumuje, výběru životního partnera, jak dlouho spí, rovněž práce, kterou koná, rituálů a jiných činností). Většina kultů předepisuje svým členům velmi tuhý režim. Každý den se věnuje značný čas kultovním rituálům a školení. Specifickými úkoly se omezuje volný čas a svobodná činnost. Existuje silná finanční závislost. Chování se často usměrňuje požadavkem, že každý má jednat, jak by jednala skupina. Nový člen má napodobovat svého vedoucího (ve všem – i např. imitace hlasu, gesta,…). Dobré chování se oceňuje, špatné se trestá. Člen je veden k vědomí, že si trest zaslouží. Vůdcové  kultu nedokázali ovládat myšlení podřízených, ale věděli, že když nařídí určitý způsob chování, srdce a mysl budou následovat.

–          Řízené myšlení: zahrnuje důkladnou indoktrinaci členů, takže si vštípí nauku sekty, osvojí si nový způsob vyjadřování a metody zabraňující svobodnému myšlení, neboť mysl musí zůstat „soustředěná“. Dobrý člen sekty musí umět manipulovat sám sebe. Ideologie se uctívá jako „pravda. Slouží k filtraci získávaných informací, určuje, co si má člověk myslet. Nauka je absolutistická, rozděluje vše na černé a bílé, dobré (=skupina) a zlé (=ostatní svět). Ideologie odpovídá na všechny otázky, vyřeší všechny problémy a situace. Člen kultu nemusí myslet samostatně, ideologie myslí za něj. Používají se kultovní fráze. Sekty používají hojně rituály brzdící myšlení. Členové se učí blokovat své myšlenky sami. Prý to pomáhá duchovnímu růstu a zdatnosti. Kdykoli se přistihne se „špatnou“ myšlenkou, zlikviduje ji jako „negativní“ a obnoví duševní rovnováhu. Jsou zde různé metody: soustředěné modlitby, hlasitá nebo tichá recitace, rozjímání, „osvícené“ náboženské projevy, zpěv, mumlání. Jde o naprogramovaný návyk. Myšlenková blokáda je nejjistější způsob jak znemožnit poznání skutečnosti. Jestliže si někdo zvykl nepochybovat a myslet o své sektě pouze pozitivně, není mu pomoci. Nauka je dokonalá, vůdce je dokonalý, a proto příčinou všech potíží je jednotlivec sám. Řízené myšlení dokáže účinně eliminovat jakékoli pocity, jež nejsou v souladu s naukou sekty. Tam, kde se podaří zmanipulovat myšlení, lze snadno ovládat city i chování.

–          Řízené emoce: snaží se ovládnout a zúžit rozsah lidských citů. Vhodnými prostředky jsou vina a strach (rozlišuje se vina historická, vina pro nedostatečnou identitu, vina morální, vina sociální). Štěstí je nalézáno v utrpení. Tato myšlenka  se stává nástrojem vydírání a manipulace. Štěstí se definuje jako pocit sounáležitosti, který sekta propůjčuje těm, kdo si ho zaslouží. Nejvýš se cení loajalita a oddanost. Lidé jsou často udržování v nejistotě. Velmi účinnou metodou jsou fobie.

–          Řízené informace: uzavře-li se přísun informací, který člověk potřebuje k tomu, aby si utvořil zdravý úsudek, dotyčná osoba zblbne. Řada členů kultů čte jen kultovní literaturu. Někdy se kontrolují dopisy a telefonní hovory. Kontrola se týká též veškerých vztahů. Kritizovat vůdce, nauku nebo organizaci není dovoleno. Členové se vzájemně špehují a nepatřičné poznámky nebo činy hlásí vedoucím. Informace bývají většinou útržkovité, aby si nikdo nemohl udělat celkový obraz. Skupina zavede několik stupňů „pravdy“ – podle toho, s kým se mluví.

Mezi sektami jsou značné rozdíly. Nejdůležitější je celkový vliv na postiženého. Je schopen svobodně rozhodovat o svém životě?

Dá se poznat jedině tak, že mu umožníme svobodně uvažovat, mít svobodný přístup ke všem informacím a vědět, že mu nic nebrání opustit kultovní prostředí.

Tři stupně psychické manipulace

Jde o třífázový postup při provádění PM. Kulty používají podvodů a vysoce kultivovaného, vyprázdněného a zfalšovanými pojmy nabitého jazyka, vládnou technikami, jež brzdí a znemožňují samostatně myslit, pěstují fobie.

Zhoubný kult dokáže vytvořit ukázněné, nemyslící, ke všemu ochotné individuum.

–          Rozmrazení: nejprve je oběť dezorientována. Jednou z nejúčinnějších metod je nedostatek spánku, změna stravy a pořádku v jídle. Dále existují hypnotické postupy, záměrné matení mysli vedoucí k transu. Zmatek působí protikladné informace typu „Čím víc se budete snažit rozumět mým slovům, tím méně pochopíte. Chápete?“ Výsledkem je dočasné zmatení mysli. Je-li člověk vystaven podobným výrokům, přestane kriticky vnímat a přizpůsobí se stejně jako ostatní. Další technikou je konfliktní situace, t nichž není úniku – tzv. double binds. Člověk je nucen udělat, co si přeje jeho manipulátor, a přitom má iluzi výběru. Dále existují veřejná zpověď, řízená meditace, společné modlení, intenzivní gymnastika, skupinový zpěv. Téměř vždy jde o skupinovou záležitost – vylučuje soukromí a potlačuje touhu být sám a přemýšlet. V této fázi jsou lidé oslabení a kult je bombarduje pocity viny, nedostatečnosti, intelektuální či myšlenkové méněcennosti. Po této fázi následuje změna.

–          Změna: postižený dostane novou identitu – nový způsob chování, myšlení a cítění – která vyplní prázdnotu, jež vznikla likvidací identity staré. Přestavba se provádí formálně (semináře, rituály) a neformálně (rozhovory, četba, videozáznamy apod.). I zde se uplatní metody používané při rozmrazení – opakování, monotónní rytmus, uspávající hypnotické kadence vět. Mluví se donekonečna stále o tomtéž. Kandidátům se prozradí, že hlavní překážkou pochopení a prožití „nové pravdy“ je jejich „staré“ já. Sděluje se jen část pravdy, kterou je jedinec schopen přijmout. Další působivou metodou je tzv. „duchovní zkušenost“ člen kultu. Simulují se čtení myšlenek a různé mystické zážitky. Lidem se doporučuje, aby se zeptali Boha, co od nich žádá. Vždy se předpokládá, že boží vůlí je zůstat ve skupině. Pokud někdo prohlásí, že Bůh mu naznačuje, aby odešel, nepovažuje se takový projev boží vůle za platný. Nejsilnější nátlak je ze strany ostatních členů. Kultista přesně ví, co je pro vás nejlepší a snaží se uspět – dostat vás – protože jakýkoli neúspěch je jeho vina. Člověk má schopnost přizpůsobit se novému prostředí a kulty toho využívají. Jakmile se člověk změní následuje další krok.

–          Opětovné zmrazení: po likvidaci předchozí identity a zaškolení do nového světového názoru se adept stává „novým člověkem“. Musí se upevnit nová identita. Prvním úkolem je očernit bývalé já, rodinu, přátele, zájmy, bagatelizuje se vše dobré, zveličuje vše špatné. Důležitým prostředkem je napodobování vedoucích – ve všem. Skupina se stává novou rodinou. Vše ostatní je staré. Někdy členové přijímají i nové jméno. Nováčci jsou přinuceni odevzdat veškerý svůj majetek – stanou se zcela závislými. Nové názory se upevní i tím, že o nich bude člen přesvědčovat druhé – velmi brzy je tedy poslán získávat nové lidi.

Dvojí identita: klíč k pochopení členů kultů

V prostředí PM je svoboda volby to první, co člověk ztrácí. Válčí sám se sebou, mluví kultický žargonem. Střídají se u něj dvě identity – stará a kultovní. V každé formě se osoba projevuje jinak.

Kultické já  mluví jako robot nebo magnetofonová páska s nahrávkou ideologické přednášky. Postižený hovoří zbytečně hlasitě, postoj je strnulý, tvář nehybná. Jeho oči připadají posluchačům jako skleněné, studené a dívají se skrz ostatní.

Původní já se vyjadřuje normálně, je spontánní, mívá smysl pro humor, jeho postoj i gestikulace jsou uvolněnější, výraz očí je upřímný a přirozený.

Rozpoznat změnu a zachovat se přiměřeným způsobem je klíč, kterým se otvírá skutečné já postižené osoby a zbavuje ji závislosti na kultu.

 

5. Psychologie kultu

Zajímavé je, že při náboru do kultů se náboráři soustřeďují na hodnotné a výkonné lidi. Otázka je: „Proč lidé podléhají kultům? Proč tam vstupují osoby slušné, laskavé a prozíravé?“ Příčinou bývá neobvyklý stres, významná životní změna apod. Naše obranné mechanismy nám obyčejně pomohou, ale bývají chvíle, kdy ochabujeme.

Zhoubné kulty se mohou v jednotlivostech lišit, avšak určité prvky zůstávají víceméně všem společné. Zde jsou:

–          doktrína je realita – neúčinnější doktríny jsou ty, které nejdou ověřit ani zhodnotit. Doktrína vyžaduje, aby člověk nedůvěřoval vlastnímu já. Stává se nejvyšším programem veškerého myšlení, cítění a jednání. Představuje absolutní pravdu.

–          skutečnost je černobílá, dobro proti zlu – my jsme dobří, oni zlí. Společnost je ovládána zlými duchy.

–          elistická mentalita – kultismům je předkládáno, že jsou elitními bojovými složkami lidstva. Byli vybráni bohem, aby vyvedli lidstvo z temnoty do osvícení. Považují se za lepší, informovanější a mocnější, než kdokoli jiný na světě.

–          skupinová vůle a individuální vůle – hlavní je celek, osobní zájmy se musí podřídit. Člověk se učí zapomínat na své vnitřní já a důvěřovat vnější autoritě. Je naprosto nesamostatný.

–          naprostá poslušnost: napodobení vůdce – nový člen odkládá staré já, má napodobit staršího člena. Skupina kultistů působí podivně: stejné šaty, chování, mluva…

–          pocit štěstí jako odměna za dobrý výkon – chování se ovládá odměnami a tresty, používá se soutěže. Odstraňují se přátelství. Emocionální vztah musí být vertikální (k vedoucímu), nikoli horizontální (ke kolegům).

–          manipulace strachem a pocitem viny – člen žije ve strachu, vině a hanbě. Za vše špatné může jen on sám, má slabou víru, začne věřit, že se stává obětí zla. Hlavním motivačním faktorem je strach. Jen sekta mu může pomoci.

–          emocionální výšiny a nížiny – kultista kolísá mezi pocitem štěstí a drtivým pocitem viny. Tyto extrémy ovlivňují všechny jeho životní projevy. Nežádoucí projevy se uměle vytvářejí a zase odstraňují přeškolením.

–          změny v časové orientaci – změní se vztah k minulosti, přítomnosti a budoucnosti kultisty. Pohled je zkreslený. Apokalypsa je naprogramována – a když se nevyplní předpovědi, další termín se posune.

–          není úniku – ve zhoubném kultu neexistuje legitimní důvod k odchodu. Odchod je důkaz slabosti, pokušení, následkem hříchu apod.

 

 

6. Hodnocení kultů: jak se chránit

Tři základní oblasti hodnocení jsou vedení, nauka a členství. Prozkoumáme-li je, snadno zjistíme, zdali má určitá skupina tendenci stát se zhoubným kultem.

Vedení:

Kdo je vůdcem, zakladatelem či představitelem sekty? Jaký život má za sebou? Jaké má vzdělání, čím se zabýval, kde pracoval, než sektu založil? Dopustil se vůdce sekty nějakého zločinu? Z čeho byl obviněn? Byl za to odsouzen? Je moc ve struktuře organizace skutečně vyvážená?

Mnozí dnešní představitelé kultů byli svého času také obětí PM. Vůdcové často trpí komplexem méněcennosti a svou povahou bývají asociální, věří vlastní propagandě.

Nauka:

Ideologie sekty by měla být volně přístupná všem, kdo se zajímají o členství. Zhoubné kulty mění svou „pravdu“ podle potřeby a situace, poněvadž jsou přesvědčeny, že účel světí prostředky.

Členství:

Členství je nejdůležitějším kritériem při hodnocení skupiny. Dělí se na tři složky: nábor, kontinuita členství a možnost odchodu.

Nejčastějším rysem náborové činnosti je podvod (lhaní, zamlčování důležitých faktů nebo zkreslování informací). Většina verbířů popře, že se vůbec snaží někoho získat. O sobě a zejména o skupině řekne náborář co nejméně, a to jen v nejnutnějším případě. Většina sdělení je jednosměrná a tato nerovnoměrnost informačního toku by měla být dalším varováním, že tu něco není v pořádku. Bezděčný kandidát členství má ponejvíce dojem, že získal nového přítele. Jakmile se adept pozve na nějaký kultovní podnik, začne se na něj vyvíjet skrytý i zjevný tlak, aby se co nejdřív k něčemu zavázal. Většinou se nedává moc času na rozmyšlenou. Právě tím se liší od solidních organizací: ty svým budoucím členům nelžou, ani je nenutí k ukvapeným slibům.

Osobnost se indoktrinací změní (styl oblékání, názory, mluví ve frázích, ztrácí smysl pro humor, opouští dřívější zájmy,…). Lidé pochopitelně mění během života své názory, ale když podlehnou podvodu a PM, změna je dramatická, náhlá a uměle vyvolaná.

Kontinuitu členství zajišťují akce zaměřené na podrývání vztahu k rodině a přátelům. Jakmile se člověk stane členem, změní se podstatným způsobem i jeho spaní, stravování apod. Nejnápadnější známkou PM je neschopnost samostatného rozhodování.

Možnost odejít  je dalším kritériem posuzování sekty. Členové zhoubných kultů živí v psychickém vězení. Jsou jim vštípeny fobie, takže postižený se bojí sektu opustit. Tím se znemožňuje svobodné rozhodování. Pro odchod neexistuje „legitimní“ důvod.

Není třeba zdůrazňovat, že každý člověk má právo se kdykoli rozhodnout, chce-li ve skupině zůstat. Svoboda této volby je nezcizitelná.

Ptáme se sami – nejlepší způsob jak se chránit před zhoubnými kulty

Pokud nás osloví osoba, jež se bude snažit získat od nás informace nebo nás někam zvát, je nejlepší vyrukovat se specifickými otázkami, jimiž se většiny náborářů zbavíme. Tyto otázky působí nejúčinněji, pronášíme-li je naprosto upřímným a přátelským způsobem a trváme na konkrétních odpovědích. Nedostaneme-li jasnou, stručnou a přímou odpověď, zcela určitě není něco v pořádku.

–          Jak dlouho už tohle provozujete? Chcete mě získat pro nějakou organizaci?

–          Můžete mi říct jména všech organizací, které jsou k vaší sektě přidruženy?

–          Kdo je hlavní vedoucí? Jakou má minulost a kvalifikaci? Jaký je jeho trestní rejstřík?

–          V co věří vaše sekta? Věří, že účel světí prostředky? Je za určitých okolností dovolen podvod?

–          Co se čeká od toho, kdo do sekty vstoupí? Musí odejít ze školy nebo ze zaměstnání, odevzdat ú spory a majetek a rozejít se s příbuznými a přáteli, kteří jeho krok neschvalují?

–          Považuje někdo vaši skupinu za problematickou? Pokud ji lidé kritizují, jaké mají námitky?

–          Jaký máte vztah k bývalým členům? Už jste někdy zkoušel s někým takovým promluvit a zjistit, proč odešel? Omezuje vaše skupina styky s bývalými členy?

–          Jmenujte tři věci, které vám na vaší skupině a vedoucím nesedí.

 

7. Výstupové poradenství: Svoboda bez násilí

Když lidé začnou pátrat, jakým způsobem by bylo možno vysvobodit přátele nebo příbuzné ze zajetí kultů, vědí jen málo nebo vůbec nic o PM, povaze zhoubných sekt, nebo jak se má postupovat, chceme-li z nich někoho dostat. Obvykle si myslí, že jediná možnost je „neprogramování“, ale netuší, že to znamená oběď násilím unést a pak se ji delší dobu snažit přivést k rozumu, aby našla sama sebe, což všecko přijde asi tak na 18 až 30 tisíc dolarů.

Neprogramování je z právního hlediska riskantní a ze emocionálního hlediska často traumatické.

Existují však už i nenásilné způsoby. Výstupoví poradci používají osvědčených psychologických metod současně s nejnovějšími konzultačními postupy. Kromě toho mají tu přednost, že téměř všichni jsou bývalými členy nějakého kultu.

Má-li nenásilný způsob uspět, je třeba vynikající informovanosti.

Tato kapitola popisuje intervenční případy, konkrétní postupy a výsledky. Zdůrazňuje zejména nutnost angažovat celou rodinu a přátele, znát informace, jak dlouho trval nábor, jak dlouho je osoba členem kultu. Probere se komunikační strategie. Je potřeba, aby se oběť kultu setkala s bývalými členy. Vždy se před postiženou osobou hovoří o jiných sektách – na vlastní nedá dopustit.

Postiženému se ukáže, že je v pasti, do které nevlezl o své vůli, a že je možno se z ní dostat. Jednou ze zásad je, že lidé potřebují a chtějí růst. Pohled se soustřeďuje na přítomnost a budoucnost, nové možnosti. Je nutnost posílit rodinné vztahy.

Ve velmi obtížných případech se používá skryté intervence.

Jakmile se zvládne fobie z výstupu ze sekty a dosáhne kontaktu s pravou identitou a pravým já postiženého a ten pochopí, jak s ním manipulovali, téměř vždycky se rozhodne pro svobodu, protože ví, že ta je pro něj nejlepší. Odchod z kultu dává jedinečnou příležitost vidět sama sebe „nahého“ a analyzovat všecko, co jsme kdy věděli a več jsme věřili. Taková situace může osvobozovat, ale také nahánět hrůzu. Je to šance začít život znova.

 

8. Pomoc

Když se někdo, koho známe a máme rádi, stane členem zhoubného kultu, vznikne pravděpodobně jedna z nejtěžších situací v našem životě. Chceme takovému člověku pomoci a snadno se dopouštíme chyb, které potom náš úkol ještě víc znesnadní.

Ú čelem této kapitoly je sdělit několik základních praktických poznatků, co by se  mělo nebo nemělo dělat, chceme-li někoho zachránit.

Typické neúčinné reakce:

Nadměrný pocit viny a hanby – rodina si neustále vyčítá, jak se něco takového  m ohlo vůbec stát.

Lidé si nevšímají vlastních potřeb – nejlepší způsob, jak pomáhat druhým, je starat se dobře sám o sebe.

Afektovaný přístup – agresivní chování, hysterické tirády a nevhodná slova jako „kult“ a „vymývání mozku“ mívají skoro vždycky opačný účinek.

Příbuzní se snaží kultismu přesvědčit konfrontačním způsobem a z pozice nadřazenosti – to prostě nefunguje.

Nesvalujme vinu na osoby, které byly podvedeny – nemohou za to.

Hlavním cílem by mělo být učinit všecko, abychom vytvořili potřebné podmínky pro pomoc dotyčné osobě a pro změnu a růst. Cílem by nemělo být „vyproštění ze sekty“. Odchod z destruktivního kultu je přirozený důsledek změny a růstu. Podstatné je přijmout zásadu, že kultista sektu v každém případě musí opustit – jde jen o to, jestli dříve, nebo později, zdali odchod  bude snadný a hladký nebo obtížný a bolestivý. Lidé dokáží jen to, co je v jejich silách.

Příprava pro úspěšnou intervenci

–          respektujeme osobní a citové zájmy: nečekat okamžitý výsledek a počítat s delší dobou nám umožní vytvořit si určitou vyrovnanou perspektivu. Zejména je-li někdo v kultu už mnoho let, není rozumné pomáhat mu na úkor zdraví nebo tělesné a duševní pohody někoho druhého.

–          spojenými silami: angažuje se v rámci možností co největší počet příbuzných a přátel. Postaráme se, aby byli řádně informováni. Zveme duchovní, psychology, psychiatry a bývalé členy kultů.

–          organizace a plán: snažme se získat co nejvíce informací. Úspěch závisí na dobré přípravě. Stýkat se s kultistou běžně je lepší než jenom občas. Volí se vhodný výstupový poradce (mezi nimi jsou i podvodníci…pozor!)

Změna a růst

Kdo chce pomáhat lidem angažovaným v kultu, by měl kromě dlouhodobého cíle mít na mysli tři hlavní cíle krátkodobé:

–          vztah a důvěra: Bez důvěry nelze dosáhnout ničeho. Vůči dotyčnému projevujeme úctu a vážíme si jeho nadání a ideálů, ale nezahrnujeme do toho angažovanost v sektě. Nejúčinnější je zvědavý, ale současně sympatizující postoj. Máme zájem o osobu, a proto chceme znát všecko, co je pro ni důležité. Začne-li kultista skupinu vychvalovat kvůli nějaké dobré stránce svého života, např. že nefetuje, nepije, zdůrazníme, že je to vynikající, ale že zásluhu na tom má on sám, nikoli skupina. Aby získali důvěru a dobrý vztah, lidé posílají dopisy, dárky, knihy, píší básně, malují….

–          shromažďování informací: Jakmile vznikne kladný vztah, lze získávat informace  mnohem snáz – zejména o tom, jak kultista myslí, cítí a vnímá skutečnost. Měli bychom se s ním setkávat pokud možná pravidelně a o samotě. Chceme, aby nám všecko vysvětloval on sám a nikdo jiný. Když řekne, že nedokáže odpovědět na naše otázky, zdvořile namítneme, že nechápeme, proč se tedy angažoval ve skupině dřív, než mu tyto věci byly jasné. A navrhneme několikatýdenní odstup, během něhož by zkoumal skupinu zcela objektivně. Je-li vše v pořádku, co může ztratit?

–          umění vzbudit pochybnosti a ukázat novou perspektivu: Pokud se podaří navázat dobrý vztah a nashromáždit hodně informací, provedeme poslední krok, jímž je rozvinutí schopnosti postupně likvidovat kultovní PM. Tento krok se nesmí podniknout předčasně. Nesmíme zapomenout, že naším úkolem je vzkřísit a posílit skutečné já našeho přítele. Nejúčinnější je připomenout mu zajímavé stránky jeho dřívějšího života. Kdykoli s kultistou komunikujeme, soustředíme se pokaždé pouze na jednu nebo dvě věci. Je lepší probrat jednu záležitost důkladně, než se zmínit o všem povrchně. Je nutné zůstat za všech okolností svým. Budeme-li se chovat jinak než obvykle, vzbudí to podezření.

Pomoc není dobré odkládat ať jde o člena kultu krátkou dobu nebo několik let.

 

9. Jak léčit zmanipulovanou mysl

Zde jsou shrnuty metody, jež slouží jako klíč k otevření zmanipulované mysli:

1. Vytvoření vztahu a důvěry

Důležitost vztahu je podtržena již v předchozí kapitole. K jeho vytvoření slouží několik metod – napodobit fyzický projev (body language) osoby, s níž komunikujeme, neagresivní tón hlasu, mluvit o všedních záležitostech života.

2. Cílená komunikace

Myslíme na to, jak co nejlépe uskutečnit své cíle. Děláme to, co posluchače osloví. Hlavním cílem je úspěch.

3. Modely identity

Vytvoříme si co nejpřesnější obraz o člověku, kterého chceme ovlivnit. Utvoříme si tři modely osobnosti:

– Kým osoba byla, než vstoupila do kultu.

– Typický člen příslušné kultovní skupiny.

– Skutečná osoba angažovaná v kultu.

Kultista střídá své vlastní a kultické já každou chvíli. Toho se musí využít. Používáme model osoby, kterou dotyčný zrovna je a představujeme si, jak bude reagovat na otázky. Čím je vztah přátelštější, tím snáze se může pomoci postiženému.

4. Přístup k předkultovní identitě

Kdykoli se člověk začne rozpomínat, čím byl, než vstoupil do sekty, je možno založit jeho vztah k realitě na období, kdy kultická identita a z ní vyplývající PM dosud neexistovala. Snažím se dotyčnou osobu přimět, aby se upamatovala, jak smýšlela a cítila v jednotlivých fázích náborového procesu. Téměř vždy měla v té době podstatné pochybnosti a problémy, které později násilím potlačila. Pod vlivem indoktrinace lidé umlčí svůj vnitřní hlas, který se je snaží varovat.

5. Přimět kultistu, aby se podíval na skutečnost z různých hledisek

Kdykoli se kultistovi podaří vystoupit ze své situace a vžít se do situace někoho jiného – třeba člena jiné sekty, nebo rodičů, nebo vedoucího, změkne jeho psychická ztuhlost. Podívat se na svět z jiného hlediska znamená ověřit si skutečnost. Informace, jimiž byl naprogramován, se objeví v jiném světle. Nová hlediska zbavují člověka slepé víry.

6. Eliminovat proces bránící samostatnému myšlení tím, že nepřímo poskytujeme informace

Každý člen kultu je naprogramován tak, aby potlačoval veškeré „negativní“ myšlenky o vůdci, nauce nebo organizaci a aby věřil, že jeho sekta je lepší a onačejší než všechny ostatní.

Když nehrozí „nebezpečí“, kultista myšlení nepotlačuje. Poněvadž je přesvědčen, že jeho sekta zhoubným kultem není, kdežto ostatní sekty ano, je poměrně snadné s ním dlouze a podrobně hovořit, když má dojem, že ho nenapadáme. Proto je nejvýhodnější nepřímý způsob komunikace. Jde-li o člena sekty Mezinárodní cesta, nebude se ani v nejmenším cítit ohrožen, bude-li se s ním mluvit o monistech apod. Kultistovu nevědomí (tj. jeho původní identitě) předkládáme tak k zpracování materiál, z něhož pozná, co se přihodilo jemu. Tímto nepřímým sdělováním poznatků lze obejít mechanismus otlačující myšlení.

7. Vytvoření představy šťastné budoucnosti jako prostředku k likvidaci vštípené fobie

Fobie – strach z odchodu ze skupiny – se vštěpují na nevědomé rovině. Kultická identita nepomýšlí na vystoupení ze sekty. Přístup k této fobie lze umožnit tím, že přimějeme osobu představit si budoucnost, která by se jí líbila.

Co by tento člověk dělal, kdyby nebyl v této skupině? Co by dělal úplně nejradši? Jakmile dotyčný popíše svůj sen slovy, má do své představy nového života vstoupit a emocionálně se s ní ztotožnit. Tím se začne neutralizovat naprogramovaná negace všeho, co se netýká kultu. Jakmile vznikne pozitivní vztah k vnější realitě, kultický obraz temného katastrofického života mimo skupinu se začne rozplývat.

Kultista se může lépe rozhodnout, chce-li zůstat, nebo překročit most a věnovat se nějaké hodnotnější a uspokojivější činnosti.

8. Nabídneme konkrétní definici psychické manipulace a charakteristiky zhoubného kultu

Kultistovi sdělíme konkrétní charakteristiky zhoubného kultu na příkladech jiných organizací. Má možnost porovnat svou skupinu s konkrétní definicí.

 

10. Strategie rekonvalescence a napřímení

Lidé opouštějí skupinu trojím způsobem:

 Prostý odchod:

Největší počet bývalých členů spadá nepochybně do této kategorie. Jsou to lidé, kteří se dokázali fyzicky distancovat od kultu bez pomoci poradců. Často ještě po letech stále zápasí s problémy PM a indoktrinace. Problém je v tom, že psychologové často o PM nevědí a nejsou s to účinně pomoci těm, kdo trpí jejími následky. Řada lidí je schopna sama odejít, zejména v prvních fázích pobytu – často kvůli „věrouce“. Jiní odcházejí, když se stanou obětí vnitřní politiky nebo osobních sporů. (Existují tisíce bývalých moonistů, kteří stále věří, že Moon je mesiáš, pouze nesnášejí vedení sekty a čekají, že se jednou sekta reformuje.)

Vyhození:

K vyhození dojde většinou proto, že členové kultu podrývali autoritu a měli příliš mnoho dotazů, onemocněli a stali se pro sektu zátěží. Lidé, kteří byli z kultu vyhozeni, jsou na tom ze všech bývalých členů nejhůř. Cítí, že je odmítla nejen jejich skupina, ale i Bůh sám. Pro mnoho takových je sebevražda jedinou alternativou jejich trápení. Mnoho neúspěšných kandidátů sebevraždy bývá při psychiatrickém vyšetření nesprávně označeno za schizofreniky. Když  se lidem, kteří odešli nebo byli vyhozeni, nedostane pomoci od výstupového poradce, jejich trápení trvá obvykle déle. Přesto se mnohým podaří s pomocí příbuzných a známých život z trosek zrekonstruovat. Jestliže ale nepochopí, co je PM a jak byla na nich uplatněna, nejsou s to žít plným životem.

Odchod s pomocí výstupového poradce

Většina těch, kdo odešli s pomocí výstupového poradce, měla to štěstí, že získala podporu a potřebné i formace. Existují organizace bývalých kultistů po celém světě např. FOCUS, C.A.N. (Cult Awareness Network) a rehabilitační střediska pro bývalé členy.

Psychické problémy bývalých členů

Bývalí kultisté mívají nejrůznější psychické potíže. Nejběžnější je deprese (člověk si uvědomí, že byl přelstěn a stal se zmanipulovaným otrokem – sen se změnil v noční můru). Někteří mají pocit, jako by byli duchovně a psychicky znásilněni. Když je člověk v depresi, vidí jen stinné stránky skutečnosti. Bolest může být tak velká, že vymaže naději na lepší budoucnost. Je dobré vidět všechny zkušenosti jako zvládnutelné a nadějné. Dalším problémem je nenormální tendence být v rozhodnutí závislý na druhých. Jako většina dovedností i rozhodování potřebuje praxi. Lidé se během času naučí přebírat odpovědnost za svůj život. Lze to urychlit tím, že příbuzní a přátelé budou nenápadně, ale důsledně kultistu nutit k nezávislému jednání.

Recidiva: střet s kultovní identitou po výstupu

Bývalý kultista začne najednou unikat do minulosti až do doby, kdy se angažoval v sektě, a opět myslí v duchu své někdejší identity. Mechanismus podnětu a reakce, který vyvolává tyto vzpomínky a tím i „recidivu“, je u bývalých kultistů dost závažným problémem. Vzniká tím, že postižený spatří, zaslechne nebo ucítí něco, co mu připomene indoktrinační proces, a to ho okamžitě vrátí do jeho kultovní identity. Pokud se taková „recidiva“ nepochopí a reaguje se na ni nesprávně, může vést frustrovaného, osamělého a zmateného bývalého člena zpět do kultu. Znamená to náhlý návrat do mentality kultu, člověk ztrácí svou racionalitu a začne myslet jako v transu. Jestliže bývalý kultista propadne takovým myšlenkám, musí si p rostě, ale pevně připomenout, že je vyvolal nějaký podnět a že to přejde. Nejúčinnější je technika identifikovat příčinu. Jakmile podnět odhalíme, můžeme si ho pak kdykoli libovolně vyvolat a dát mu jinou asociaci. Doporučuje se to provádět opakovaně, až se to stane novou naučenou reakcí.

Jak překonat kultovní jazyk nabitý falešnými pojmy

Nahradit frázovitý náboženský jazyk kultu normální řečí zpravidla rekonvalescenci velmi urychlí. Tím, že postižený vykoření ze své hlavy kultovní žargon, je znovu schopen dívat se na svět bez „kultovních brýlí“. Nejběžnější chybou, které se bývalí členové kultu dopouštějí, je, že se rozhodnou příslušný kultovní obrat ze svého slovníku vypustit. Jazyk nás ovšem nutí myslet v pozitivních asociacích. Proto je nutné vytvořit si asociace nové. Pokud špatně vycházíme s nějakým člověkem, zbavíme se obsedantního myšlení na svůj vztah tím, že s ním svážeme vzpomínku na bývalý konflikt nebo běžné komunikační problémy.

Ztráta duševní potence

Jde o ztrátu paměti a schopnosti se soustředit. Bývalý kultista často není schopen číst nekultovní literaturu, nevybavuje si význam některých slov, musí si vzpomínat na lidi, které dříve znal, věci, které dělal, než se angažoval v sektě. Přesto však myls může být opět zrekonstruována vynaloženým úsilím.

Zlé sny, pocity viny a jiné emocionální potíže

Zlé sny jsou dobrým indikátorem, že bývalý kultista potřebuje další odborné rady, aby zvládl své někdejší zážitky. Tyto nepříjemné sny vycházejí z nevědomí, jež stále ještě zápasí s nevyřešenými prvky kultovní angažovanosti. Jiným klíčovým problémem bývají špatné pocity týkající se věcí, kterých se lidé za svého pobytu v kultu dopustili.

Zastrašování a hrozby

Jiným problémem pro bývalého kultismu je zastrašování, hrozby, vloupání, soudní žaloby, vydírání a dokonce i vražda, jde-li o osobu veřejně činnou. Poněvadž se sekty domnívají, že každý, kdo je opustí, je  nepřítel, existuje vždycky určité riziko, že se odpadlíkovi něco stane. Ačkoli násilí vůči bývalým členům je poměrně vzácné, leckoho odradí od zveřejnění kultovních zážitků strach.

Intimní vztahy

Bývalí členové kultu, kteří začnou žít v „normálním světě“, dříve nebo později přijdou na to, že potřebu citového vztahu k jinému člověku nemohou celá léta uspokojit. Využívání a zneužívání v sektě jim v podstatě znemožnilo riskovat emocionální vztah k druhým. Někteří jedinci potlačovali vlastní sexualitu tak dlouho, že pak mimo sektu jen s potížemi překonávají navršené zábrany. Často si vytvořili sexuální vztah k „učiteli“ nebo vedoucímu, který je manipuloval bez ohledu na jejich city. Oprostit se od takového vztahu bývá těžké, ale zármutek z odloučení a ztrátu iluzí lze překonat.

Jak se můžeme léčit sami

V prvním roce po odchodu bývalý kultista většinou zjistí, že potíže, které měl před vstupem do sekty, nezmizely. To může být zdrojem velkého zklamání, protože představa, že se uzdravuje, byla jednou z příčin, proč ve skupině setrvával. Často se tím člověk připravil o mnoho zkušeností. Takový člověk často cítí akutní potřebu dohnat, co zmeškal. Tento tlak se může proměnit ve stres. Musí si uvědomit, že všecko vyřeší čas. Musí poznat svou vlastní cestu, svůj vlastní rytmus a své potřeby a nesrovnávat se s druhými. Bývalí kultisté se opět musí naučit sebedůvěře. Musí být sami sobě nejlepšími přáteli a nejlepšími léčiteli. V určité fázi nastoupí snaha zjistit o sektě vše, co se dá, a zodpovědět každou otázku. To je velmi kladný terapeutický rys. Je dobré zapsat si vše, co kultista zažil během svého pobytu v sektě – vést si něco jako deník. Získá si odstup, když zjistí, že kultista (staré já) byl někým jiným, než je teď. Podívá se na svou situaci s nadhledem. V každém případě je dobré konzultovat odborníka.