Obřady, ceremonie a setkání s Bohem

V útlém mládí jsem vstoupil do semináře k Saleziánům, abych byl připraven ke kněžské službě. Toužil jsem, abych má duše byla spasena a dosáhl tak dokonalosti. Kněžství pro mě znamenalo být Kristem. Avšak poté, co jsem se stal knězem, jsem pochopil, že sloužím především zájmům organizace, která je plná lidských ambicí a egoismu. Nedokázal jsem najít své duši pokoj, nemluvě o duších druhých. Jako příchozí kněz jsem musel prakticky přetrhat veškeré kontakty s rodiči, sourozenci a přáteli. Neboť svět – svět škodlivý a nebezpečný – by se mohl negativně podepsat na mém duchovním životě. Musel jsem se zříci vlastní identity, vůle a svobody, abych mohl dělat to, co ode mě očekávali představení. Během studií jsem byl nicotným sirotkem mezi mnoha otci – avšak bez matky. Z toho důvodu jsem přirozeně projevoval své city k Panně Marii. Modlil jsem se k ní jako „Matce Boží“, nevědom skutečnosti, že stvořená bytost nemůže být „Bohorodičkou“. Během teologických studií v Itálii jsem našel v Bibli mnoho věcí, které jsem nedokázal napasovat do římskokatolické doktríny. Povstalo mnoho pochybností, když jsem se dověděl o historii církve, kdy bylo zapotřebí často korigovat bludy „neomylných papežů“ a napravovat chyby špatných dekretů a zákony dřívějších koncilů. Během pobytu v Londýně jsem přemýšlel nad tím, jak najít vnitřní pokoj, který jsem nemohl v katolické církvi nalézt. Navázal jsem mnoho kontaktů a povídal s protestantskými pastory.

Brzy jsem došel k závěru, že tito lidé jsou o mnoho blíže Ježíše, než já – do té doby jsem se jako kněz považoval za lepšího před Bohem, než byli obyčejní lidé. Přišel den, kdy jsem pochopil, že jsem politováníhodným hříšníkem stejně jak druzí, který se musí obrátit k Bohu o milosrdenství a odpuštění. Četl jsem Bibli a opravdově byl překvapen, jak často se tam vyskytuje potvrzení, že „spasen“ (čili přijatý Bohem, a ten, kdo Jej zná) může být člověk skrze víru v Boha, nikoliv skrze vykonávání dobrých skutků. Uvědomil jsem si, že musím najít Ježíše osobně. Pojal jsem, že všechny mé údajné dobré skutky byly vyjádřením egoismu a byly hříchem. Prosil jsem Boha o odpuštění a smilování. Veškerou důvěru jsem složil v Krista a věřil, že na kříži trpěl a umíral za mé hříchy. Když jsem se ke Kristu přiblížil tímto způsobem, poprvé v životě jsem věděl, že mi Kristus odpustil. Pocítil jsem lásku a blízkost Boží, kterou jsem doposud neznal. Opustil jsem řád a rozloučil se s římskokatolickou církví.

A vůbec všechno pokládám za ztrátu vzhledem k té nevýslovné hodnotě poznání Krista Ježíše, mého Pána. Pro něj jsem to všechno ztratil a pokládám to za hnůj, abych získal Krista! V něm se ocitám bez vlastní spravedlnosti založené na Zákoně, ale zato s tou, která vyplývá z víry v Krista - s tou spravedlností, jež přichází od Boha a zakládá se na víře. (Filipským 3:8-9)

Orlando Molina, obrácený kněz

Po svém obrácení se Orlando Molina zasvětil práci evangelisty. Nyní je pastorem ve Finsku. Adresa je: Orlando Molina, Kaupintie 15A8, 00 440 Helsinki 44, Finlandia