Kapitola 2. - MISIONÁŘSKÁ VIZE

Za posledních několik let jsem zaznamenal několik skutečností, které vedly k jejich zdokumentování materiálu pro tuto knihu. Každá kniha, kterou jsem napsal, a pojednávala o duchovním svodu, vznikala podobným způsobem. Zaprvé jsem si povšimnul určitého tématu a sesbíral důkazy z několika různých zdrojů. Zadruhé, po prvním povšimnutí mi v myšlenkách proběhly pasáže z Písma týkající se onoho problému. Zatřetí jsem musel zápasit se závažností daného subjektu a později jsem cítil naléhavost sdílet se a varovat ostatní. Začtvrté, další články, knihy, fotografie a informace později přicházely a podpořily tak celkovou dokumentaci.

Kniha, kterou čtete, není výjimkou. Cesta k ní započala na konci devadesátých let, když slovo Eucharistie vzbudilo mou pozornost několika zdroji současně. Jelikož jsem s tímto názvem nebyl seznámen, bylo pro mě nezbytné věnovat tomuto tématu čas pro další zkoumání.

Zjistil jsem, že římskokatolická doktrína o Eucharistii byla založena na transsubstanciaci, což je víra založena na tom, že kněz má moc proměnit oplatku nebo chléb ve skutečné tělo, krev, duši a božství Ježíše. Dále jsem poznal, že tato víra je základem katolické víry.

Byla zde však i jiná stránka týkající se Eucharistie, kterou jsem směl poznat. Prošel jsem nespočtem svědectví jednotlivců, kteří podrobně popsali jejich Eucharistickou zkušenost. Říkali, že to byla život měnící událost, která měla zásadní vliv na jejich konverzi k římskokatolické církvi.

A tak jsem se začal o toto velmi zajímat a prošel veškerý Vatikánský tisk týkající se tvrzení papeže Jana Pavla II o důležitosti Eucharistie. Papež ji nazval centrem misionářské vize katolické církve. Papež učinil určitá prohlášení na Eucharistickém Kongresu v Římě, během katolického jubilea v roce 2000.

Papež a misie

Ve své homilii, představené na 47 mezinárodním Eucharistickém kongresu 21. Června 2000, papež hovořil o Eucharistii jako zdrojem a zaměřením katolické misionářské úlohy. Svými vlastními slovy:

Kongres pokládá Eucharistii za střed Velkého Jubilea Vtělení a vyjadřuje tak všechny jeho duchovní, církevní a misionářské hloubky. Je to ve skutečnosti Eucharistie, kdo vede a posilňuje věřícího k přinášení svědectví spasitelného evangelia všem. Slavení Eucharistie, svátost Pánovy oběti, je sama o sobě misionářskou událostí, která rozsévá rodné símě nového života do tohoto světa.

Dále papež upřesňuje misionářský aspekt Eucharistie, když ve své zprávě pokračuje: Eucharistie je "misionářskou" svátosti nejen proto, že milost proudí skrze tyto misie, ale také proto, že sama o sobě obsahuje podstatu a věčný zdroj spasení pro všechny.

Toto povolání k misionářské vizi soustředěné k Eucharistii mě fascinovalo. Papež, hlava katolické církve, vybízí katolíky, aby začali s misiemi, které by byly orientovány a zaměřeny s důrazem k Eucharistii. Důležitost tohoto pobízení je zrcadleno v následujícím naléhavém tvrzení:

Tato úvaha o významu a misionářském obsahu Eucharistie nemůže selhat, připomeneme-li si vynikající "misionáře" a svědky víry a lásky Krista, kdo jsou mučedníky. Pozůstatky mučedníků, chráněny od dávnověku, jsou jasným znamením moci proudícím od Kristovy oběti.

Duchovní energie podpírá všechny, kdo jsou živeni Tělem Pána, aby nabízeli své životy pro něj a pro své bratry a sestry vydáním sebe samých bez omezení, a je-li to nutné, dokonce i s prolitím své vlastní krve.

Nakonec úsilí v pobízení katolíků začíná ve vzbuzení zájmu o propagaci Eucharistické evangelizace. Papež vyzval své následovníky prohlášením: Nechť mezinárodní Eucharistický kongres, skrze přímluvu Marie, Matky Krista obětovaného za nás, pomůže věřícím si uvědomit misionářskou zodpovědnost, která souvisí s účastí na Eucharistii. "Dané tělo" a "prolitá krev" jsou nejvyšším znamením, které tito věřící musí vždy užívat, chtějí-li vydat sebe za spásu světa.

Kolumbovi rytíři

V únoru 2002, jsem si povšimnul reklamy v Orange County Register, která vedla mou pozornost k Eucharistii. Reklama, umístěna na papíře Kolumbovy rytíři, vypadala jako potvrzení, že vize Jana Pavla o Eucharistické evangelizace je v plném proudu. Nahoře na celostránkové reklamě byla fotografie papeže, který drží oplatku a dává ji řeholnici během mše. Vespod byl napsán tento text:

Bůh chce sdílet Svůj život s námi, skrze sjednocení s Jeho Synem, Ježíšem Kristem, nejen duševně nebo duchovně, ale úplně. To je důvod, proč nám Ježíš dal ve Svaté Eucharistii své Tělo a Krev k jídlu. Svaté přijímání je jídlo pro každého věřícího, srdce, mysl, tělo a duši. A tím jídlem je Ježíš sám. Je to Kristovo Tělo a Krev: nejen jako symbol, ale jako skutečná věc.

Pod tímto odstavcem byla rovněž nabídka Kolumbových rytířů k poskytnutí dalších informací všem, kdo se zajímají a chtějí vědět více o Eucharistii. Reklama pokračovala:

Nabízíme vám k zaslání naši brožurku zdarma na téma Svaté Eucharistie, abyste snáze pochopili v, co katolíci věří a proč. Nechceme vám volat, ani vás zapisovat někde na seznam adres: Chceme jen, abyste našli dar, který vám Kristus chce dát. Najít pravdu o Svaté Eucharistii a najít tajemství svatých.

Tak jak jsem se zajímal o bližším poznání toho, v co katolíci věří, zvláště o Eucharistii, vzal jsem si jeden kupón, který byl součástí této reklamy a poslal jej na adresu Kolumbových rytířů. O několik týdnů později jsem obdržel brožurku poštou s názvem: "Otázky a odpovědi na téma Eucharistie." Knížka, jež byla součástí "Série víry" měla také podnadpis na přední stránce - "Zvěstování víry v třetím miléniu."

Okamžitě jsem přečetl celou knížečku. Nyní mé pochopení Eucharistie a její význam pro katolickou církev s ohledem na papežovo volání k evangelizaci, byl poněkud jasnější. V pododstavci "Proč je Eucharistie tak důležitá pro Církev", jsem četl:

Eucharistie je srdcem církevního života. Ve slavení tajemství víry, Kristus sám je přítomen se svým lidem. Bohatý v symbolice a bohatý ve skutečnosti, Eucharistie přináší sama o sobě celou reálnost Krista a zprostředkovává Jeho spasitelné dílo pro nás. V krátkosti, když se církev schází k uctívání Boha, a nabízí Eucharistickou oběť, nejen že Kristus skutečně a pravdivě je přítomen pod vzhledem chleba a vína, ale také pokračuje jeho zachraňující dílo spasení.

Zde jsou další prohlášení, jež upoutaly mou pozornost. Z pasáže nazvané "Co je míněno Kristovou skutečnou přítomností v Eucharistii?", sem četl:

Způsob, jakým je Ježíš přítomen v Eucharistii nemůže být vysvětlen fyzikálními termíny, protože přesahuje běžné potřeby prostoru a měřítek. Je to nadpřirozené tajemství, kde osoba, která se stává plně přítomná při mši, je tentýž Vzkříšený Spasitel, který je posazen po pravici Otce. Ve svátostné přítomnosti, Kristus se nemění. Nemusí opouštět nebe, aby tak byl přítomen na zemi.

V další sekci nazvané "Co je míněno transsubstanciací?", jsem našel následující pohled:

…posvěcením chleba a vína se změní celá podstata chleba v podstatu Kristova těla našeho Pána a celá podstata vína se promění v podstatu jeho krve. Tuto změnu katolická církev přiléhavě a správně nazývá transsubstance (přepodstatnění).

Avšak mé pochopení Eucharistie a důležitost pro katolickou víru nebylo zcela úplně. Byla zde další oblast nejvyšší důležitosti, která mi plně umožnila pochopit a poskytnout kompletní pohled na problematiku, který mě inspiroval k napsání této knihy. V dalším oddíle brožurky od Kolumbových rytířů, zvaném „Proč se Eucharistie uchovává ve svatostánku?“, jsem četl:

Skutečná přítomnost setrvává i po slavení Eucharistické liturgie. To je důvodem, proč jsou svatostánky v kostelech. Poté, co se svaté přijímání konalo, zbývající hostie byly uloženy do svatostánku, aby mohlo být poskytnuto viatikum (Eucharistie) těm, kdo se obrací k Církvi ve své poslední hodině a také k poskytnutí hlavního předmětu k modlitbě a uctívání Krista v jeho skutečné přítomnosti.

Nyní jsem si poprvé byl plně vědom myšlenky, kterou katolická církev učí, že „skutečná přítomnost Krista“ je současně přítomna v každém svatostánku katolického kostela. Svatostánek obsahuje Eucharistii a je umístěna vnitř každého katolického kostela na oltáři. Podle Webstrova slovníku, je Eucharistický svatostánek „schránkou na posvěcené prvky Eucharistie, konkrétně: ozdobená uzavřená skříňka, která je určena k uchovávání posvěcených hostií.“ Po celém světě jsou katolíci povzbuzováni k navštěvování, modlení se, uctívání a adoraci „Krista“ který je umístěn uprostřed těchto svatostánků. Další tvrzení činí toto ještě mnohem jasnější:

Postupem času, přibyla do církve obohacující ctihodná praxe Eucharistické oddanosti. Je to víra, že Ježíš je skutečně přítomen ve svátosti. To je vede k uctívání. Kdekoliv tato svátost je, tam je Kristus, kdo je naším Pánem a naším Bohem. Z tohoto důvodu by měl být vždy uctíván v tomto tajemství. Takovéto uctívání je vyjádřeno mnoha způsoby: pokleknutí, Eucharistickou adorací a mnoha způsoby Eucharistické oddanosti, čímž je víra posilňována.

Eucharistická evangelizace

Avšak bylo zde mnohem více. Knížka Kolumbových rytířů také zdůrazňovala „Eucharistickou evangelizaci,“ přesně to, o čem papež mluvil na Eucharistickém kongresu v červnu 2000. Na závěr knížky, následovalo povzbuzení katolíkům, aby lépe pochopili, co církev učí, aby tak byli lepšími katolíky. V odstavci nazvaném „Proč je tak důležité, abych se připravil k přijetí Eucharistie?“ bylo učiněno následující tvrzení:

Nedávná anketa ukazuje, že velký počet katolíků nechápe zcela Eucharistii a zvláště skutečnou přítomnost Krista v požehnané svátosti. Může být způsobeno nepochopením víry. Nicméně všichni, kdo přistupují ke stolu Páně, potřebují rozpoznat důležitost svého konání a důležitost své duchovní připravenosti.

Následuje další tvrzení, které objasňuje pravou důležitost požehnané svátosti, která je srdcem a jádrem římskokatolické víry. Aby se člověk stal „křesťanem“ podle římskokatolické tradice, musí být přijata transsubstanciace bez jakékoliv výjimky. Čteme:

Častokráte na svatbách, pohřbech a dalších náboženských příležitostech, jsou ti, kdo s námi nesdílí naši víru. Tito lidé mívají pokušení se vyhnout rozpakům a jako nekatolíci chtějí přijít k přijetí Eucharistie. Nicméně těm, kdo nejsou v plném společenství Církve, není dovoleno se účastnit u stolu Páně, dokud nejsou plnými členy a nesdílejí plně svátostní život Církve. Toto ustanovení společenství tak vytváří veřejné pochopení, že přijímání Pána je možno jedině v plné jednotě s katolickou církví.

Nakonec nezůstává žádná pochybnost o důležitosti Eucharistie jako hlavního bodu evangelizace a skutečného srdce a centra katolického věroučného systému, když budeme uvažovat nad následujícím tvrzením převzatým opět z knížky Kolumbových rytířů:

Katolíci věří, že Eucharistie je skutkem oslavy společenství vyjadřující jednotu víry, života a uctívání ve společenství. Vnímání Eucharistie křesťany, kteří nejsou v plné jednotě s námi, by mělo poukazovat na jednotu, která plně ještě neexistuje a za kterou se musíme stále modlit.

Otec Tom Forest na téma evangelizace

Papežovo prohlášení na Eucharistickém kongresu v červnu 2000 a knížka Kolumbových rytířů vyjadřují Eucharistii jako srdce toho, co znamená pro katolíky evangelizace, což mi připomenulo prohlášení učiněné otcem Tomem Forestem v roce 1990. K této citaci jsem přišel při sbírání dokumentace na mou jednu z předchozích knih, Nové Víno a babylonská réva.

Během konce devadesátých let, zatímco evangeličtí protestanti a katolíci učinili krok k spojení a pohrdnutí rozdíly („Evangelíci a katolíci společně“), jsem objevil, že jsou zde další důkazy z katolických zdrojů přesvědčující ty, kdo nejsou katolíky, aby se katolíky stali.

Například na setkání evangelíků a katolíků v Indianapolis v roce 1990, otec Tom Forest hovořil ke skupině, která je výhradně katolická. Během tohoto setkání na záznam řekl následující:

Naší prací je lidi obohacovat a jako úplní křesťané je můžeme přivést do katolické církve. Evangelizace nebude nikdy úspěšná, nebo jen částečná, dokud konvertita se nestane členem Kristova těla – přivedením do katolické církve.

Ne, nemáte jen povzbuzovat lidi, aby se stali křesťany. Máte je vést k tomu, aby se stali katolíky… Proč je to tak důležité? Zaprvé ze všeho, je zde sedm svátostí a katolická církev má všech sedm. Na našich oltářích máme tělo Kristovo a pijeme krev Kristovu. Ježíš je živý na našich oltářích… My se staneme jednotní jen s Kristem v Eucharistii…

Jako katolíci máme Marii a ta je Maminkou nás všech, Královnou ráje, modlí se za nás, dokud nás neuvidí ve slávě. Jako katolíci máme papežství a historii papežů od Petra k Janu Pavlu II… máme skálu, na které Kristus vybudoval Svou Církev. Nyní jako katolíci – nyní v lásce jednotní – máme očistec! Díky Bohu! Jsem jedním z těch lidí, kdo nikdy neuvidí blažený ráj bez něj. Je jediná cesta kudy jít…

Tak jako katolíci…naší prací je využít zbývající dekády k evangelizaci každého do katolické církve - těla Kristova a do třetího milénia katolické historie.

Spojení bodů

Bylo mi jasné, že tato misionářská vize soustředěná a zaměřená na Eucharistii byla tématem vhodným ke zkoumání. Jestliže papež a další lidé zdůrazňují důležitost Eucharistie k evangelizaci, musí existovat důkazy o konverzích, které se staly skrze Eucharistickou zkušenost.

Poté co stále více informací vycházelo napovrch, verše z Bible je osvětlovaly a odhalovaly svým světlem. Nakonec náčrt toho všeho jsem dal dohromady a představil jako téma – Jiný Ježíš? Eucharistický Kristus a nová evangelizace – několika malým skupinkám lidí. Velké množství těchto lidí mě povzbuzovalo k sdílení informací formou knížky. Tato kniha je výsledkem.