Kapitola 7. - UCTÍVÁNÍ EUCHARISTIE

Není tomu dávno, co jsem přepínal kanály na kabelovce a narazil jsem na program, kde byla dívka, která vydávala své svědectví. Říkala, že i když byla skepticka ohledně psychického fenoménu a okultismu po mnoho let, jednoho dne se rozhodla zpochybnit své pochyby a vyzkoušet to. Poté, co opakovala jako mantru znovu a znovu zjistila, že se její osobnost začala proměňovat. Brzy se přenesla do další úrovně vědomí. Od té doby její pohled na svět byl jiný.

Není zajímavé, jak lidé můžou být vtaženi do systému věrouky založené na zážitku, který je přesvědčí o své pravdě? Zatímco jsem navštívil severní část státu New Yorku, s kamarádem jsme cestovali do mormonského turistického informačního centra na úpatí hory Hill Cumorah. Byli jsme obklopeni mnoha mormonskými misionáři, kteří více než sdílní nám povědět o své víře. Když jsem se jich zeptal otázku, jak mohou vědět, že mormonismus je ta pravá víra a jak můžou vědět, že nebudou podvedeni, dali mi odpověď, že jejich víra je založena na základě jejich prožitku.

Misionáři nám řekli, že oni vědí, čemu věří a že to, čemu věří je od Boha, protože přijali „svědectví“. Když jsem se jich zeptal, co to znamená, tak mi vysvětlili, jak prožít „hoření v nitru.“ Když jsem se jich zeptal, kde v Bibli můžeme se dočíst o hoření v nitru, řekl mi, že ne všechno co Bůh dělá, je v Bibli.

Při několika dalších příležitostech jsem požádal mormony, aby podali detailnější vysvětlení ohledne tohoto zážitku. Vše, co mi řekli, bylo, že bych se měl modlit a požádat Boha, aby mi dal zážitek „hoření v nitru“, kterým bych mohl ověřit, že mormonismus je pravdivé. Vypadá to tak, že jednou jak mormon si prožil takový zážitek, je velmi složité jej přesvědčit o tom, že jejich „obnovené evangelium“ není pravé Evangelium Ježíše Krista.

Katolická praxe o Eucharistické adoraci také propaguje křesťanství založené na zážitku s těmito stejnými předpoklady.

Co znamená Eucharistická adorace?

Do nynějška jsem se zabýval primárně ohledně víry v transsubstanciaci a „reálnou přítomnost“ Ježíše Krista. O hostii se tvrdí, že když je umístěna v monstranci, přeměňuje se v Ježíše během mše skrze moc posvěcení.

Ale další aspekt Eucharistického Krista musíme prozkoumat, a to je učení, které si žádá uctívání Eucharistického Krista zatímco On je uzavřen v monstranci. Abychom ověřili tuto věrouku, musíme prozkoumat několik katolických zdrojů.

Je nespočet zdrojů, které specificky podporují Eucharistickou adoraci. Abychom přesněji definovali, co to znamená být „uctívačem Eucharistie“, pojďme prozkoumat jeden z nich:

„Katolíci věří, že během mše, ke které přicházíme každý týden (pro některé z nás denně), kněz (během posvěcení), říká tato slova, když drží oplatku k přijímání,“ Vzal chléb, vzdal díky, lámal a dal jim ho se slovy: To je mé tělo, které se dává za vás“ Když kněz řekne „to je mé tělo“ v tomto okamžiku, skrze zázrak transsubstanciace chléb a víno, které se obětuje nekrvavým způsobem našemu Pánu se skutečně stává Tělem, Krví, Duší a Božstvím Ježíše. To je Jeho skutečná Přítomnost ve formě chleba a vína. Toto je Kristus.“

Druhý odkaz zdroje poskytuje informace o praxi zvané ustavičné adorace:“

„Ustavičná adorace nastává, když kněz vezme posvěcenou hostii tak jak je to výše popsáno, a uloží ji do monstrance (slovo monstrance je původem z latiny „monstrare“, čili vystavit, vidět). Monstrance je umístěna před svatostánkem (ozdobená skříňka držící monstranci nebo jakoukoliv posvěcenou hostii) nebo na oltáři v kostele, kapli, určené k adoraci.“

Třetí odkaz zdroje nám objasňuje důležitost ustavičné adorace, když podává následující tvrzení:

„Co přesně děláte během adorace? Můžete se přihlásit a být „uctívačem“, což vám dovoluje naplánovat si pro sebe jednu nebo více hodin za týden a modlit se před přítomností Našeho Pána vystaveného v monstranci. To znamená, že můžete být nějaký čas sami přímo s Ježíšem, recitovat vaše oblíbené modlitby, číst z Bible, kontemplovat skutky víry, naděje, stědrosti, díkuvzdání, modlit se růženec nebo dělat jakýkoliv druh modlitebního uctívání, který je vhodný před Našim Pánem. Můžete také jen sedět a nic neříkat a jednoduše být v Jeho společnosti, tak jak byste chtěli se svým drahým přítelem.“

Papež a Eucharistická adorace

Po přečtení třech předcházejících citací, vyvstává mi v mysli otázka. Je to skutečně to, čemu jsou katolíci učeni, nebo je to jen nějaká okrajová myšlenka propagována na nějaké internetové stránce, která nemá žádnou autorizaci toho, pod co by se Vatikán podepsal? Toto je legitimní otázka. Abychom na ni mohli nalézt odpověď, podívejme se na prohlášení, které dal sám papež.

Prošel jsem si prohlášení v Zenitu ze 17.dubna 2003, kde článek, který je citován dříve v kapitle 6 ohledně volání papeže Jana Pavla II. po „znovuobnovení Eucharistického obdivu“, na samém konci článku je psána citace papeže:

...(ačkoliv) liturgická reforma byla slavnostně zahájena (Druhým Vatikánským) koncilem, velmi přispěla k většímu uvědomění, aktivity a plodné účasti na Svaté Oběti na oltáři části věřících (naneštěstí), kde vedke těchto světlých stránek, jsou i stínné. Ve skutečnosti jsou místa, kde zcela upustily od praktikování Eucharistické adorace.

Zatímco Papež byl tím vším povzbuzen, jeho odkaz na „opuštěníé“ Eucharistické adorace tvořící „stíny“ ukazuje, že měl zalíbení v této činnosti.

Mnoho dalších zdrojů dokumentuje papežovo obhajování Eucharistické adorace. Například ve zprávě papeže Jana Pavla II., určenému k tématu ustavičné adorace Eucharistie doručené španělské Sevilii v červnu 1993, říká:

Milovaní kněží, mužové a ženy náboženství, nejmilovanější bratří a sestry, je pro mě pohnutkou speciální radosti, abych si padl na tvář s vámi před Ježíše v Požehnané Svátosti jako akt úcty a vroucí adorace, chvály milosrdnému Bohu, jako poděkování Dárci všeho dobrého, upěnlivých proseb Tomu, Kdo je vždy živ, aby se za nás přimlouval...

Ustavičná adorace Ježíše v Požehnané Svátosti byla napojena na všechny skutky tohoto mezinárodního Eucharistického kongresu... Mám naději, že tato forma Adorace s neustálým vystavením Požehnané Svátosti bude pokračovat i v budoucnosti. Zvláště doufám, že ovoce tohoto kongresu vyústí v ustanovení neustálé Eucharistické adorace ve všech farnostech a křesťanských komunitách po celém světě.

Mnoho dalších případů bychom mohli poskytnout, kde je tentýž papežův postoj.

Katolický katechismus a Eucharistická adorace

Když si nejsme jisti tím, co katolická církev ve skutečnosti vyučuje, je vždy důležité se obrátit na katechismus katolické církve. Na začátku papež Jan Pavel II., se podepisuje pod tento dokument jako pravdivý zdroj katolické doktríny. V tvrzení podané 11.října 1992, při zahájení druhého vatikánského ekumenického koncilu, papež dal schválení katechismu katolické církve následujícím způsobem:

Katechismus katolické církve, který jsem schválil naposledy 25.června v poslední publikaci ve které dnes dávám pokyn na základě mé apoštolské autority, je tvrzením katolické víry a katolické doktríny, osvědčené k objasnění Svatých Písem, apoštolské tradice a církevního magisteria. Prohlašuji, že má být jistým pravidlem k učení věrouky a tak platným a legitimním nástrojem pro společenství věřících. Nechť slouží k obnově toho, k čemu Duch Svatý neustále volá Boží Církev, Kristovo Tělo, na své pouti do neslábnoucího světla Království!

K odůvodnění co katechismus katolické církve říká ohledně tématu Eucharistické adorace, zvažme následující citace:

Svatostánek v kostelích má být umístěn „na velmi vznešeném místě s největší poctou“. Jeho „ušlechtilý vzhled, umístění a bezpečnost“ mají napomáhat adoraci Pána, který je skutečně přítomen v Nejsvětější svátosti oltářní.

Úcta k eucharistii. V mešní liturgii vyjadřujeme svou víru ve skutečnou přítomnost Krista pod způsobami chleba a vína mezi jiným pokleknutím nebo hlubokou úklonou na znamení klanění se Pánu. „Katolická církev vzdává tuto bohopoctu eucharistické svátosti nejen během mše svaté, nýbrž i mimo její slavení tím, že se svrchovanou pečlivostí uchovává proměněné hostie a vystavuje je k slavnostnímu uctívání křesťanských věřících a nosí je v průvodě s radostí křesťanského lidu.“

„Svatá zásoba“ (svatostánek) byla především určena k tomu, aby se v ní důstojně uchovávala eucharistie a aby mohla být donášena nemocným a nepřítomným mimo mši svatou. Tím, že církev prohloubila víru ve skutečnou přítomnost Krista v eucharistii, si uvědomila význam tiché adorace Pána, přítomného pod eucharistickými způsobami. Proto má být svatostánek umístěn na zvláště důstojném místě kostela a má být vybudován takovým způsobem, aby zdůrazňoval a ukazoval pravdu, že Kristus je skutečně přítomen v Nejsvětější svátosti.

Je velmi případné, že Kristus chtěl zůstat přítomný pro svou církev tímto vpravdě jedinečným způsobem. Protože se chystal své učedníky opustit ve viditelné podobě, chtěl nám zůstavit svou svátostnou přítomnost; a protože se chystal obětovat se na kříži pro naši spásu, chtěl, abychom měli památku lásky, kterou nás miloval „až do krajnosti“ (Jan 13,1), až k darování svého života. A opravdu svou přítomností v eucharistii zůstává tajemně mezi námi jako ten, který nás miloval a který se za nás vydal, a zůstává takto pod způsobami, které vyjadřují a sdělují tuto lásku: „Církev i svět velmi potřebují eucharistickou úctu. Ježíš na nás čeká v této svátosti lásky. Nešetřme svým časem, abychom se s ním setkávali v adoraci, v rozjímání, plném víry a ochotném podávat zadostiučinění za těžké viny a zločiny světa. Kéž naše adorace nikdy nepřestává.“

Nespočet dalších odkazů ohledně Eucharistické adorace z katechismu katolické církve může být citováno. Nicméně po tom, co jsme výše citovali, myšlenka je jasná – Eucharistická adorace není jen okrajová myšlenka vytvořena nějakou katolickou frakcí nebo experimentálními fanatiky. Praxe je pevně v souladu s papežem a její základy jsou nezbytné pro všechny, kdo nazývají katolickou církev jako svou vlastní.

Vložení praxe do zvyku

Jedním z důvodů proč byla tato kniha sepsána, bylo varovat před možností přicházejícího velkého klamu ve jménu Kristově tak jak Bible předpovídá. Při příležitosti jsem mluvil o tématech zmiňovaných v této knize s dalšími biblicky věřícími křesťany. Setkal jsem se s velkou lhostejností. „Proč marníš čas mluvením o těchto věcech?“, se mě jeden pastor zeptal. „Toto není důležité téma. Dokonce katolíci už nevěří vůbec v takové hlouposti.“

Komentáře tohoto typu byly docela odrazující. „Proč nemůžeme souhlasit s nesouhlasem?“, několik křesťanských lídrů na mě naléhalo. Avšak znalost těchto věcí, které se dějí a jsou podporovány katolickou církví mě nutí bít na poplach.

V případu Eucharistické adorace bude dobrým nápadem si ty věci prozkoumat, než je vyškrtneme jako nerelevantní. Velikost hnutí propagující Eucharistickou adoraci je šokující. Není to novinka, už jsem to v knize zmínil, ale získává čím dál tím víc na popularitě a šíří se.

Například, jestliže máte přístup na internet, podívejte se na stránku zvanou „The Real Presence Association. (Asociace reálné přítomnosti)“ Na hlavní stránce uvidíte otevřenou bránu s třemi frázemi, které se zobrazují: „Opusťte temnotu,“ „Přijďte ke Světlu,“ a „Navštivte Pána“. Při dalším kliknutí myší na adresář se otevře další stránka, která ukazuje mapu ve Spojených Státech s názvem „Církve a kaple, které mají Eucharistickou adoraci“ a následující tvrzení: „Abyste našli místo adorace poblíž vás, klikněte na stát na mapě nahoře, nebo na jeden z odkazů níže a pak dejte hledat podle města.“ Klikněte na jakýkoliv stát (nebo na všechny státy). Uvidíte tisíce církví, míst, kde církve v určitých časech pořádají Eucharistickou adoraci.

Jestliže nejste dostatečně přesvědčeni ohledně tohoto fenoménu, vyhledejte si na internetu téma Eucharistická adorace. Jsem ji zcela jist, že vám to ukáže globální data, kde všude Eucharistická adorace existuje a tak se naplňuje výzva Jana Pavla II., kterou vyslovil ve Španělsku v roce 1993.

Vidět znamená věřit

Jeden by se možná stále divil – skutečně lidé věří v Eucharistickou adoraci nebo je to jen další katolické učení, které nikdo nenásleduje? Na podzim roku 2003, můj přítel pastor a já jsme navštívili katedrálu sv.Patrika v New Yorku. Taktéž jsem ověřil webovou stránku „reálné přítomnosti“ a věděl jsem kam jdu a co tam uvidíme.

Za hlavním oltářem, kde byla prováděna mše bylo místo, kde lidé klečeli a modlili se před monstrancí. Za touto monstrancí bylo posvátné místo s velkou sochou Marie. Několik pozorovatelů hlídali to místo, aby zajistili, že uctívači budou adorovat pouze v tichosti.

Další příklad Eucharistické adorace v akci může být představen webovou stránkou „Visit the Savior (Navštívit Spasitele)“. Na hlavní stránce je následující prohlášení:

Cílem mise savior.org je zvýšit pozornost a oddanost našemu Pánu v nejpožehnanější Svátosti. Také hledáme způsoby jak přinést živý obraz Jeho přítomnosti do domácností, na pracoviště a vzdálené oblasti po celém světě.

Na stránkách se nachází několik svědectví, které jednotlivci vydávají poté, co navštívili stránky. Webová kamera je zaměřena na monstranci obsahující posvěcenou hostii 24hodin denně, každý den. Návštěvníci stránek jsou povzbuzování k adoraci Ježíše online. Svědectví podané Cindy z Alabamy říká:

Vím, že to bude znít divně, ale myslím si, že bych měla začít od začátku. Toho večera to bylo poprvé co jsem se modlila růženec před Ježíšem online. Právě poté, co jsem dokončila odříkání růžence, viděla jsem jistou tvář. Mohu stále vidět jeho oči, korunu z trní, nos a vousy. Nemám to jak vysvětlit, ale domnívám se, že musel být velmi potěšen vaší prací. Nejsem blázen. Chodím k adoraci Ježíše v požehnané svátosti v místě bydliště, ale chtěla jsem se jen modlit před ním doma večer na vašich stránkách, než ten den neadorovat vůbec. Když jsem přišla, abych vám napsala, stále vidím jeho tvář. Budu říkat mnoha lidem o vaší požehnané stránce po celém světě.

Modlářství

V předchozí čtvrté kapitole jsme viděli z Písem, že Eucharistický Ježíš není Ježíšem Bible. Proto Eucharistický Kristus musí být falešný kristus. Uctívat nebo vzávat chválu komukoliv nebo čemukoliv jinému, než pravému a živému Bohu je v Bibli nazváno modlářstvím. Stvořitel sám očekává veškerou naši chválu, ne stvořené věci.

Bible na několika místech objasňuje, že modlářství je něco takového:

Nevytvářej si modly v podobě čehokoli nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Neklaň se jim a nesluž jim, neboť já Hospodin, tvůj Bůh, jsem Bůh žárlivě milující. (Exodus 20:4-5)

Neměli bychom to brát na lehkou váhu – Bůh nám dal jasný návod, abychom kromě Něj samotného neuctívali cokoliv dalšího, ani obraz ani nic tomu podobného.

Shrnutí informací

Nyní by už v tomto tématu mělo být jasněji. Papež povolal katolickou církev k misionářské vizi zaměřenou na směrování lidu k Eucharistickému Ježíši, který podle katolického dogmatu, může být přivoláván na oltáře katolické církve a vystavován v nádobě. Navíc věřící katolické církve věří, že adorace Eucharistického Krista je skutkem uctívání, který může vyústit v intenzivní zážitek, který by měl všem katolíkům být znám.

Ale jak jsme ukázali, Bible vyučuje, že uctívání zpodobnění nebo lidských výtvorů, o kterých se předpokládá, že reprezentují Boha, je ohavností vůči Bohu. Tedy jestliže toto praktikování Eucharistické adorace je pouhou praxí založenou na tradici bez jasné podpory Písma Svatého, mělo by se na to nahlížet tak, že Bůh považuje tuto praxi jako klamnou a špatnou. Aby někdo nebo nějaká skupina lidí přijala něco tak špatného vydávajícího se za to, že to je od Boha, vyžaduje to duchovní oklamání, jejímž autorem je duchovní svůdce. A jestli tento duchovní svůdce má své plány svádět lid ve jménu Kristově, skrze falešné představování se jako Kristus nebo lživými divy a zázraky, není rozumné varovat lidi, když se toto děje? Jediná odpověď, která může být, je ano.