Kapitola 4. - BIBLICKÝ POHLED NA EUCHARISTII
Tak jak jsem zmínil na začátku, tato kniha je složena spojením informací, které jsem sesbíral za několik posledních let z různých zdrojů. Zatímco jsem se zajímal o toto téma, setkal se také s dalšími, kteří rovněž zkoumali a analyzovali tyto věci z biblického pohledu. Jeden člověk, Jim Tetlow, tak velmi přispěl k mému hledání pravdy.
Prvně jsem se setkal s Jimem poté, co jsem hovořil na konferenci o proroctvích v New Yorku. Jimův cíl, stejně jako můj, je poskytovat materiály na témata týkající se biblické apologetiky, s kterými se současné křesťanství potýká. Po několik dalších let jsem měl privilegium spolupracovat s Jimem na třech velkých video projektech: Countdown to Eternity, A Question of Origins, a Messages from Heaven (Zprávy z nebes).
Jim byl rovněž autorem knihy nazvané Zprávy z nebes: Biblické prozkoumání zpráv Královny nebes v posledních časech, publikované v Eternal productions. Kniha se týkala tématu Mariánských zjevení a jak mohou být interpretována ve světle Písem. Jim je bývalým katolíkem a naučil mě tak základní věci věrouky římskokatolické církve.
Jim mi poskytl povolení k zahrnutí této kapitoly do mé knihy, jež byla napsána v knize Zprávy z nebes. Zbytek této kapitoly je převzato z jeho knihy, kde kapitola je pod názvem – příloha B.
Eucharistie zaujímá centrum dění
Eucharistie je středem římskokatolické církve. Centrálním prvkem je mše. Je to svátost svátostí. Je bez debat, že církev Říma klade nejvyšší důležitost učení, že Ježíš Kristus je skutečně a zcela přítomný v eucharistii. Ten, kdo nebere na vědomí toto učení církve Říma je považován za vážného rouhače. Oficiální katechismus katolické církve nás nenechává na pochybách:
Eucharistie je „zdrojem a vrcholem celého křesťanského života“. „Ostatní svátosti a také všechny církevní služby a apoštolská díla souvisejí s posvátnou eucharistií a jsou k ní zaměřeny.
Nedělní eucharistická oběť je základem a stvrzením celého křesťanova jednání. Proto jsou věřící povinni účastnit se eucharistie.
Svatokrádež je těžký hřích, zvláště je-li spáchána proti eucharistii, protože tato svátost nám podstatně zpřítomňuje tělo samého Krista.
Katolická doktrína
Katolická církev učí, že když katolický kněz posvěcuje hostii během obřadu přijímání, tak se tato oplatka proměňuje v doslovně skutečné tělo, krev, duši a božství Ježíše Krista. Proto přijímání není více chlebem, ale Ježíšem, pod vzhledem chleba a proto je hodna adorace a uctívání.
V Nejsvětější svátosti oltářní je „obsaženo opravdu, skutečně a podstatně tělo a krev našeho Pána Ježíše Krista, s duší a božstvím, a tedy naprosto celý Kristus“.
Církev i svět velmi potřebují eucharistickou úctu. Ježíš na nás čeká v této svátosti lásky. Nešetřeme svým časem, abychom se s ním setkávali v adoraci, v rozjímání, plném víry a ochotném podávat zadostiučinění za těžké viny a zločiny světa. Kéž naše adorace nikdy nepřestává.
Protože v oltářní svátosti je přítomen sám Kristus, jsme povinni ji uctívat kultem adorace.
Co učí Bible?
Dokumentovali jsme zde to, co římskokatolická církev učí ohledně eucharistie. Ale co ve skutečnosti Bible učí? Bible povzbuzuje věřící, aby studovali „každou radu“ Božího Slova a „Všechno prověřujte; co je dobré, toho se držte.“ (1 Tesalonickým 5:21) Každý věřící „Usiluj, aby ses mohl představit jako osvědčený před Bohem, dělník, který se nemá za co stydět a který správně vykládá slovo pravdy.“ (2 Timoteovi 2:15). Dodržujme všechny Božích přikázání k prověřování všech věcí, které nalezneme v Písmech, a pojďme prohledat Písma k určení toho, co Bible učí ohledně Večeře Páně.
Poslední Večeře byla oslavována od prvního století křesťany, kteří zachovávali Ježíšova slova „toto čiňte na mou památku.“ (Lukáš 22:19). Toto zachovávaní bylo ustanoveno Pánem při Poslední Večeři když symbolicky obětoval Sebe jako obětního Beránka smíření. Jeho aktuální smrt další den naplnila proroctví. Jedině Pavel užívá frázi Večeře Páně, přestože je o ní zmínka ve Zjevení 19:9, kde je řečeno, že věřící budou oslavovat „beránkovu svatební večeři.“ Církevní otcové cca po roce 100 n.l. začali nazývat příležitost „eucharistie“ ve významu díků činění s požehnáním nad chlebem a vínem. Křesťané slavili Pánovu Večeři správně jako je znakem nové smlouvy zapečetěné Kristovou smrtí a vzkříšením. Dnes eucharistie znamená mnohem více, než pouhé díků činění.
Toto je Mé tělo
Co tedy přesně Ježíš ustanovil během Poslední Večeře? Zde je biblický popis příležitostí, které obklopovaly Pánovu Večeři. Při Poslední Večeři: „(Ježíš) vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku." Tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás.“ (Lukáš 22:19-20).
Toto je vskutku pevné slovo a nemůže být zneváženo, protože „Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti..“ (2 Timoteovi 3:16).
Navíce zastánci katolické eucharistie odkazují na Ježíšova slova zaznamenána v šesté kapitole Janova evangelia, kde Ježíšova slova zajisté vypadají, že mají spojitost s přijímáním:
„Já jsem ten živý chléb, který sestoupil z nebe. Bude-li někdo jíst ten chléb, bude žít na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, které dám za život světa." Židé se tedy hádali mezi sebou a říkali: "Jak nám tenhle může dát jíst své tělo?" Ježíš jim řekl: "Amen, amen, říkám vám: Nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nemáte v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má věčný život a já ho vzkřísím v poslední den. Neboť mé tělo je opravdu pokrm a má krev je opravdu nápoj.“ (Jan 6:51-55).
Opakovaně Ježíš prohlásil, že Jeho tělo je jídlem a Jeho krev je pitím. Vzato dohromady tyto verše vypadají tak, aby ujistily, že Ježíš – který je „chlebem života“ – je skutečně přítomný v posvěcené hostii. Ale předtím, než to přijmeme za své, musíme se řádně podívat na celé téma v souvislosti, jak se Bůh o tomto vyjadřuje.
Metafory a podobenství
Naskrz Bibli, kontext určuje význam. Bibli věřící křesťané vědí, že nemohou brát doslovně některé symbolické interpretace a že ty vyžadují celý kontext Písma. Předtím než prozkoumáme Ježíšova slova u Jana kapitoly 6 a dalších, podívejme se na několik příkladů symboliky v Písmech. Všichni učenci budou souhlasit, že následující verše jsou metaforami. Vysvětlení následují v dalších verších…
Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. (Žalm 34:8). (Zkuste a zažijte to, co Bůh zaslíbil, a zjistíte, že je to pravda.)
Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému." (Jan 4:14) (Pro ty, kteří obdrží dar spasení, Kristův Duch bude přebývat v jejich duších a bude svědčit o Kristově dílu a věčném životě.)
Ezechiel 3:1 Řekl mi: "Lidský synu, sněz, co máš před sebou, sněz tento svitek a jdi, mluv k izraelskému domu." Otevřel jsem tedy ústa a on mi dal ten svitek sníst. (Přijmutí hluboko do svého srdce a dodržovat Boží Slovo.)
Je zjevné, že Bůh často užívá metafor a symbolické řeči k tomu, aby vykreslil obraz čtenáři. Když Bible říká, že Bůh nás skrývá pod Svá křídla, víme, že Bůh není ptákem s křídly. Nicméně Bible by měla být interpretována doslovně, dokud kontext nevyžaduje symbolické vysvětlení. Tak proč Janovo evangelium a další evangelia toto vyžadují?
Jan 6
Jestliže čteme celou šestou kapitolu Janova evangelia, dostaneme nejen kontext, ale také několik začínajících pohledů do toho, co Ježíš myslel, když řekl, že musíme jíst Jeho tělo a pít Jeho krev. Janova kapitola 6 začala s vysvětlením toho, jak Ježíš kráčel po vodě. Na začátku, ve verši 22 můžeme najít, že následující den lidé, kteří hledali Ježíše ze špatných důvodů, jak můžeme vidět ve verších 26 a 27: „Amen, amen, říkám vám: Hledáte mě ne proto, že jste viděli znamení, ale že jste jedli z těch chlebů a byli jste nasyceni. Pracujte ne pro pokrm, který hyne, ale pro ten pokrm, který zůstává k věčnému životu, který vám dá Syn člověka.“
Tyto verše začaly rámec kontextu těch veršů, které následují, zvláště to, že Ježíš zdůraznil potřebu toho, aby pro sebe hledali věčný život. Ježíš šel a vysvětlil jim, jak obdrží věčný život a ve verši 28 když lidé řekli Ježíši „Co máme dělat, abychom konali Boží skutky?“ Ježíš odpověděl (verš 29) „Toto je ten Boží skutek - abyste věřili v toho, kterého on poslal.“
Zde Ježíš upřesňuje, že je jen jediná práce, která potěší Boha, doslovně – víra v Ježíše. Ježíš zdůraznil toto ve verši 35 „Já jsem ten chléb života. Kdo přichází ke mně, nebude nikdy hladovět, a kdo věří ve mne, nebude nikdy žíznit.“ Všimněte si, že rozkazovacího způsob je „přijď ke mně“ a „věř ve mně.“ Ježíš opakuje pravdu svého sdělení ve verši 40, kde říká – „Neboť toto je vůle Toho, který mě poslal - aby každý, kdo vidí Syna a věří v něho, měl věčný život. A já ho vzkřísím v poslední den.“
Chléb života
Ježíš nemohl být přesnější – tím, že skrze přicházení k Němu a víru v Něj dostaneme věčný život. V tomto bodě záznamu začali židé reptat, když řekl, „Já jsem ten chléb, který sestoupil z nebe.“ (verš 41). Ježíš odpověděl na jejich reptání ve verši 42 až 58, kde prohlásil, že On je vskutku „chlebem života“ a tak, že musí jíst Jeho maso a pít Jeho krev, aby obdrželi věčný život. Nicméně vzpomeňme si na kontext tohoto tvrzení. Zaprvé, Ježíš, dával sebe do protikladu s mannou, která padala jejich otcům a byla obživou pro celou jejich cestu z Egypta, ale jejich otcové jsou nyní mrtvi. Zatímco Ježíš nabídl sebe jako živoucí chléb, který budou-li jíst, způsobí, že budou žít navždy.
Ježíš není mannou, která podléhá zkáze jako ta, kterou jejich předkové jedli na poušti. Jedině podílením se na Jeho věčném životě můžeme mít naději, že s Ním budeme žít navěky. Tento v kontrast upevňuje Jeho hlavní zprávu, která je zaznamenána ve verši 47, kde Ježíš říká: „Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, má věčný život.“ Povšimněte si přítomného času, když je zde řečeno, že kdo v Něj věří, už nyní má, v přítomnosti, věčný život. Není to něco, kam míříme,nebo máme naději, že se možná stane v budoucnosti, ale spíše, něco, co obdržíme ihned když věříme.
Když Ježíš říkal tato slova, byl v synagoze v Kafarnaum (verš 59) a neměl u sebe žádné víno ani chléb. Protože Ježíš byl poslušný Božímu Zákonu a vědom si přikázání, zakazující kanibalismus, hovořil obrazně. Jestliže by hovořil doslovně, potom by přímo byl proti nařízení Boha Otce: „Jen maso oživené krví nesmíte jíst.“ (Genesis 9:4) Proto také Ježíš sám řekl, že : „Písmo nemůže být porušeno.“ (Jan 10:35). Proto musel hovořit obrazně. A toto je přesně to, co vysvětluje ve vlastních slovech v následujících verších.
Tělo není nic platno
Po tomto, ve verši 60, můžeme najít mnohé z Jeho učedníků, kteří řekli: „To je tvrdá řeč. Kdo ji může poslouchat?“ Ježíš byl vědom jejich stížností a odpověděl ve verších 61 až 64, kde řekl: „To vás pohoršuje? A co kdybyste viděli Syna člověka, jak vystupuje tam, kde byl dříve? Duch je ten, kdo obživuje; tělo není nic platno. Slova, která vám mluvím já, jsou Duch a jsou život. Někteří z vás ale nevěří.“ Počkejte chvíli, je zde napsáno, že tělo není nic platno! Já myslel, že Ježíš řekl, že musíme jíst Jeho tělo! Ovšem, jestli ale tělo není nic platno, potom Ježíš musel mluvit v duchovních termínech. A to je přesně to, co řekl: „Slova, která vám mluvím já, jsou Duch a jsou život.“
Ježíš užívá přesně stejného řeckého slova pro tělo (sarx) tak, jak jej užíval v předcházejících verších. Proto musíme toto uzavřít s tím, že se zde o doslovném jezení těla nehovoří. Jestliže sám Pán sestavil kontext dialogu, měli bychom Mu dobře naslouchat. On řekl, že to, co On mluví, je duch a že tělo není nic platné.
Jestliže toto není zcela jasné, Petrova slova nedovolují prostor pro pochybení. Přímo po následujícím dialogu s Židy, ve kterém někteří z jeho učedníků odešli pryč, Ježíš řekl svým dvanácti apoštolům: „Chcete snad odejít i vy?“ (Verš 67). Petrova odpověď je závažná. Jeho odpověď Ježíši je zaznamenána ve verši 68: „Pane, ke komu půjdeme? Ty máš slova věčného života. A my jsme uvěřili a poznali, že ty jsi Kristus, ten Syn živého Boha.“ Úžasné! Petr neřekl, že musíme věřit v to, že musíme jíst Jeho tělo, abychom mohli žít. On řekl, že „ty jsi Kristus“ a máme věřit v Něj jako v Krista.
Toto je vyznání víry, která vede k věčnému životu, nikoliv jezení Ježíšova těla pití Jeho krve. To také souhlasí s celistvostí Písem. Zde je krátký souhrn:
Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. (Římanům 10:9)
Co mám dělat, abych byl spasen?..Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen (Skutky 16:30-31).
Kdo věří v Syna, má věčný život (Jan 3:36).
Duchovní smysl
V Janově šesté kapitole Ježíš čistě srovnával dočasný užitek fyzické manny spolu s věčným užitkem života v Duchu. Toto téma je opakováno naskrz celé Boží Slovo. Skrze celou Bibli omezený a dočasný prospěch těla je ve srovnání s nekonečným a věčným prospěchem ducha. Konzumací manny, dokonce manny z nebes se dosáhlo omezených hodnot. Nicméně přijetí Kristova života, přijetí víry a důvěry v Něj má nekonečnou hodnotu. Římanům 8 kapitola vysvětluje tuto pravdu:
A proto již není žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha. Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla, ale ti, kdo jsou podle Ducha, na věci Ducha. Neboť smýšlení těla je smrt, ale smýšlení Ducha je život a pokoj. A tak ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. (Římanům 8:1,5-6,8-9).
Ježíšových sedm tvrzení – „Já jsem…“
Navíce k Ježíšově učení v Janově šesté kapitole, dostáváme se k dalšímu pohledu k Jeho zprávě tím, že čteme celé Janovo evangelium a začínáme plně rozumět tomu, co Ježíš mínil, když řekl, „Já jsem chléb života.“ V Janově evangeliu, Ježíš činí sedm prohlášení „Já jsem…“. Tyto jsou vypsány v seznamu níže uvedeném.
Jan 6:35 Já jsem chléb života
Jan 8:12 Já jsem světlo světa
Jan 10:9 Já jsem dveře
Jan 10:11 Já jsem dobrý pastýř
Jan 11:25 Já jsem vzkříšení a život
Jan 14:6 Já jsem cesta, pravda a život
Jan 15:5 Já jsem vinný kmenVěřící by měli milovat těchto sedm „Já jsem…“ prohlášení. Nejen, že Ježíš říká, že je Bohem, ale On definuje, kdo Bůh je. Půjdeme nazpět do knihy Exodus, kde se Mojžíš ptá, jaké je Jeho jméno. Bůh odpovídá Mojžíšovi, když řekne, „Jsem, který jsem“. Toto „Jsem, který jsem“ znamená jméno Boha, což se v hebrejštině píše YHWH, odkud je vzata výslovnost „Yahweh“ a „Jehovah.“
V Janově evangeliu, Ježíš vysvětluje a objasňuje, kdo Bůh je. Jestliže tvá duše je hladovějící, Ježíš by řekl: „Já jsem chléb života.“ Jestliže hledáš objasnění a porozumění, Ježíš by řekl: „Já jsem světlo světa.“ Jestliže hledáš vstup do požehnaného života, Ježíš by řekl: „Já jsem dveře.“ Hledáš vedení a ochranu? Ježíš by řekl: „Já jsem dobrý pastýř.“ Hledáš věčný život? Ježíš by řekl: „Já jsem vzkříšení a život.“ Ježíš zná všechny Tvé potřeby lépe, než Ty sám. Potřebuješ-li cokoliv, Ježíš by řekl: „Já jsem cesta, pravda a život. Já jsem vinný kmen. Jsi-li mi věrný, naplním všechny Tvé potřeby.“
To, co Ježíš hovoří v šesté kapitole a v celém Janově evangeliu, je: Já jsem vše, co potřebuješ. Já jsem Tě stvořil a já znám a rozumím tomu, co potřebuješ, aby bylo naplněno, a to jsem Já. Ježíš je nám vším. Netrap se tím, co vše potřebuješ. Ježíš sám naplní všechny potřeby, které potřebujeme. Studiem celého Janova evangelia můžeme zcela jasně říci, že Ježíš sebe neprohlašuje jako doslovný chléb, ani to, že sebe prohlašuje za doslovný vinný kmen nebo dveře. Spíše potvrzuje, že náš Bůh a Stvořitel, On a On sám je to, co my potřebujeme. Porozumění tomuto Božího záměru je klíčové.
Jan šestá kapitola: Nesouvisející s Poslední Večeří
Před opuštěním šesté kapitoly Janova evangelia, můžeme učinit závěr, že tato kapitola nemá spojitost s Poslední Večeří, či dokonce s doktrínou o eucharistii. Je vhodné zopakovat, že šestá kapitola Janova evangelia nemá nic dočinění s Poslední Večeří! Zatímco zastánci transsubstanciace nabízí odkazy na tyto verše k podpoře své doktríny, nikde v této kapitole Ježíš nedává svým učedníkům instrukce, jak celebrovat společenství přijímání, ani zde není žádný popis Poslední Večeře.
Poslední Večeře se začíná zmiňovat v Janově evangeliu až od kapitoly třinácté, nikoliv šesté, která je jejím samostatným předmětem. I když by tím Ježíš mínil, že musíme doslovně jíst maso Jeho tělo, abychom obdrželi věčný život, neustanovil procedury, které jsou spojeny s přijímáním a rozhodně nenařídil svým učedníkům, aby ustanovili kněžství, kterým by proměňovali chléb a proměnili jej v doslovné tělo. Není to učení ani zde, ani nikde v Písmech, že se má uctívat tělo a krev pod vzhledem chleba. Evangelium má plný záznam Ježíšových slov k Poslední Večeři, pojďme je tedy prozkoumat.
Jan Kapitola 13
V třinácté kapitole Janova evangelia je podán záznam o Poslední Večeři. Ve verších 2 a 4 čteme: „A když večeřeli…(Ježíš).. vstal od večeře, odložil plášť, vzal zástěru a přepásal se.“ Tak vidíme, že i za časů Jana poté, co požehnal chléb, lámal jej a řekl „To je mé tělo, které se dává za vás.“ (Lukáš 22:19).
To, co je zajímavé v Janově podání Poslední Večeře, je to, že Ježíš požehnal chléb a řekl „Toto je mé tělo,“ odkazoval na požehaný a posvěcený chléb jako pouhý chléb (ve verši 18 a verši 26). Ve verši 26 stojí: „Ježíš odpověděl: "Je to ten, komu podám namočené sousto." A když namočil sousto, podal je Jidášovi, synu Šimona Iškariotského.“ Ztratil Ježíš ponětí o tom, co dělal? Přeřekl se? Nikoliv! Podle vlastních slov Ježíše, chléb zůstal chlebem dokonce i poté, co byl požehnán.
Satan vstoupil do Jidáše
Navíce to, co následovalo ihned poté, co Jidáš Iškariotský přijal požehnaný chléb je velmi důležité. Ve verši 27 čteme: „A tehdy, po tom soustu, do něho (Jidáše) vstoupil satan.“ Boží Slovo nám hovoří, že satan vstoupil do Jidáše právě poté, co přijal chléb.
Je to natolik důležité, že to nemůže být přeskočeno, právě jak Boží Slovo to opakuje ve verši 30: „Jidáš tedy vzal to sousto a hned vyšel ven. A byla noc.“ Poslední Večeře byla kompletní. Jidáš se podílel na požehnaném a lámaném chlebě. A ihned do něj vstoupil satan. Zde je zcela nemožné, aby požehnaný chléb byl skutečným tělem, krví, duší a božstvím Ježíše Krista.
Každý věřící ví, že satan nemůže přebývat tam, kde je Kristus. Také apoštol Pavel činí toto velmi jasným:
„Vždyť jaký je spolek spravedlnosti s nepravostí a jaké společenství světla s temnotou? Jaká je shoda Krista s Beliálem a jaký díl má věřící s nevěřícím? Jaké je spolčení Božího chrámu s modlami? Vy jste přece chrám živého Boha, jak Bůh řekl: ‚Budu v nich přebývat a procházet se mezi nimi. Budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘“ (2 Korintským 6:14-16).
Kristus nemůže být zajedno s Beliálem – ďáblem. Nicméně také satan vstoupil do Jidáše ihned poté, co se podílel na požehnaném chlebě.
Poté, co se Jidáš účastnil společenství
Některé biblické překlady překládají Jana 13:2 jako „během večeře, spíše než „poté, co večeře skončila.“ Je možné, že Jidáš přijal chléb předtím, než byl požehnán Ježíšem? Odpověď je jasná: Matouš, Marek a Lukáš, všichni souhlasí, že Jidáš se účastnil požehnaného chleba společně s ostatními apoštoly.
Například v Markově evangeliu čteme: „Když pak nastal večer, přišel Ježíš se dvanácti. A když byli za stolem a jedli, Ježíš řekl: ‚Amen, říkám vám, že jeden z vás, kdo jí se mnou, mě zradí.‘ A když jedli, vzal Ježíš chléb, požehnal, rozlomil a dal jim ho se slovy: ‚Vezměte, jezte, to je mé tělo.‘“ (Marek 14:17-18,22). Povšimněme si, že byl večer, když všichni jedli požehnaný chléb. Také vzpomeňme, že u Jana 13:27-30 je psáno, že Jidáš přijal chléb a následně do něj vstoupil satan a potom Jidáš odešel ihned ven, a to byla noc. Jinými slovy, všichni učedníci jedli požehnaný chléb večer a potom satan vstoupil do Jidáše a ten odešel ven. A to byla noc.
V Lukášově evangeliu je stejně zjevné, Jidášovu účast na Poslední Večeři předcházela slova Ježíše o ovládnutí a zrazení Ježíše: „A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním. …A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku." Tak vzal i kalich, když bylo po večeři, a řekl: "Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi, která se prolévá za vás. Ale pohleďte, ruka mého zrádce je se mnou na stole. Syn člověka jde vskutku tak, jak je určeno, ale běda člověku, jímž je zrazován." A oni se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich že je ten, který se to chystá udělat.“ (Lukáš 22:14, 10-23).
Matouš 26:20-26 také vypovídají o tom, že Jidáš při společné večeři, byl ovládnut satanem, aby zradil Ježíše.
Prozkoumání události ve všech třech dalších evangeliích přináší křišťálově čistý pohled, že Jidáš přijal požehnaný chléb a satan do něj vstoupil.
Matouš, Marek a Lukáš
Matouš 26:17-29, Marek 14:12-25 a Lukáš 22:7-23 podávají paralelu k tomu, co se událo předvečer Kristova ukřižování. V Lukáši 22:14-19 Ježíš říká svým učedníkům:
A když přišla ta chvíle, posadil se za stůl a dvanáct apoštolů s ním. Tehdy jim řekl: "Toužebně jsem si přál jíst s vámi tohoto beránka předtím, než budu trpět; neboť vám říkám, že už ho nebudu jíst, dokud nedojde naplnění v Božím království." A když vzal kalich, vzdal díky a řekl: "Vezměte jej a rozdělte mezi sebou; neboť vám říkám, že už nebudu pít z plodu vinného kmene, dokud nepřijde Boží království." A když vzal chléb, vzdal díky, rozlomil a dal jim ho se slovy: "To je mé tělo, které se dává za vás. To dělejte na mou památku."
Co stojí za povšimnutí je to, co Ježíš neřekl. Nikdy neřekl, že požehnaný chléb je doslovně Jeho tělem, krví, duší a božstvím. Toto stojí za zmínku zopakovat – nikdy, v žádném z evangelijním příběhu nebo kdekoliv jinde v celé Bibli Ježíš neučí, že požehnaný chléb se mění v Jeho doslovné tělo, krev, duši a božství. To, co ve skutečnosti říká, je: „toto dělejte na mou památku.“ Víme, že hned na další den byl Ježíš ukřižován, zemřel a byl pohřben. Jeho tělo bylo vskutku lámáno a Jeho krev byla prolita za naše hříchy. O tři dny později vstal z mrtvých a později odešel k Otci.
Ježíšovo jediné tělo je v nebesích
U Marka 16:19 je nám řečeno, že „(Ježíš) byl vzat vzhůru do nebe a posadil se po Boží pravici.“ Ježíš byl vzat v tělesné podobě a je po pravici Boha Otce. Petr říká o této události takto: „(Ježíš) jenž odešel do nebe,je po Boží pravici“ (1 Petrova 3:22).
Ježíšovo jediné a oslavené tělo je jen v nebesích. Toto činí jasný smysl, když si vzpomeneme na Jeho slova, když řekl „toto dělejte na mou památku“. Jestliže Ježíšovo tělo, krev, duše a božství je s námi v eucharistii, slova „toto dělejte na mou památku,“ by nedávala smysl. Vzpomínková slavnost se nekoná za někoho, kdo se jí účastní a kdo je přítomen, ale spíše za toho, kdo nám chybí a odešel.
Nyní je samozřejmé, že Ježíš je Bůh a „Bůh je Duch a ti, kdo ho uctívají, ho musí uctívat v duchu a v pravdě.“ (Jan 4:24). Ježíš je s námi duchovně a On je všudypřítomný, tak že je nyní s námi všemi – kdekoliv bychom se nacházeli. Ale Jeho oslavené tělo je v nebesích. „Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou; neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti.“ Z toho je jasné, že Ježíšovo tělo je v nebesích a měli bychom si připomínat, že On šel za nás na kříž.
Úkony v rané církvi
Raná církev oslavovala Večeři Páně často a jejich záznam nalézáme v knize skutků apoštolských. Podívejme se, jak apoštolové a učedníci oslavovali poté, co Ježíšově nanebevstoupení. V knize Skutků čteme:
Zůstávali v apoštolském učení a ve společenství, v lámání chleba a v modlitbách. (Skutky 2:46)…A když to řekl, vzal chléb, přede všemi vzdal díky Bohu, nalámal a začal jíst. Všichni tedy byli povzbuzeni a pojedli. (Skutky 27:35-36).
Pánovi apoštolové byli ti, kteří byli přítomni u Poslední Večeře a nikdy neodkazovali na to, že by chléb byl doslovným tělem, krví, duší a božstvím Ježíše. Dokonce v neděli, což je den, kdy Pán vstal, bylo společenství spojeno s pouhým chlebem. Klíčovým veršem v knize Skutků Apoštolských, je když čteme, že: „se učedníci prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba…“ (Skutky apoštolské 20:7).
Je vhodné poznamenat, že učedníci se scházeli neděli (den po sobotě) na památku Ježíšovy smrti a vzkříšení. Můžeme procházet celou knihu Skutků apoštolských, ale neuvidíme zde žádnou zmínku o tom, že by společná Večeře Páně byla něčím více, než vzpomínkovou slavností. Toto nijak nesnižuje její důležitost, ale spíš zdůrazňuje důvod, proč Večeře Páně byla oslavována – což bylo k připomenutí si kompletního díla na kříži a že Ježíš je nyní v nebesích jako náš vítězný Král!
Bůh nepřebývá v chrámech vytvořených lidskýma rukama
Co je zajímavé v knize Skutků apoštolských, je zdůrazňované tvrzení učedníků o tom, kde Bůh nepřebývá! „Nejvyšší však nebydlí v chrámech udělaných rukama…“ (Skutky 7:48).
Pavel se tedy postavil uprostřed Areopágu a řekl: "Muži athénští, vidím, že jste v každém ohledu velice nábožní lidé. Když jsem tu totiž procházel a pozoroval, co uctíváte, našel jsem také oltář, na kterém je napsáno: Neznámému bohu´. Koho tedy uctíváte nevědomě, toho vám já zvěstuji. Bůh, který stvořil svět i všechno, co je v něm, ten, který je Pánem nebe i země, nebydlí v chrámech udělaných rukama. Ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, protože on dává všem život i dech i všechno.“ (Skutky 17:22-25).
Tato pravda je taky opakována v knize Židům: „Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama (jež je zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se nyní objevil před Boží tváří za nás.“ (Židům 9:24).
Jak úžasné! Eucharistický svatostánek je „svaté místo“ učiněné lidskýma rukama! Dokonce Bible hovoří, že Kristus tam není, nýbrž je v nebesích. Navíce řecké slovo pro chrám je naos, které může být přeloženo jako svatyně, nebo místo uctívání. Bůh říká, že tam nepřebývá, ačkoliv katolická církev trvá na tom, že Ježíš je přítomný ve všech svatostáncích na světě. Hostie je vyrobena taktéž lidskýma rukama, ačkoliv Bible hovoří jasně, že Bůh si nedává sloužit lidskýma rukama (Skutky 17:25). Písma nás jasně učí, že Ježíšovo tělo je v nebesích a že Večeře Páně je významem připomenutí dokončené práce na kříži.
Zdržení se krve
Navíce apoštolové přikazovali věřícím, aby se zdržovali krve. V knize Skutků můžeme najít, že apoštolové a starší se sešli, aby zvážili jisté židovské zvyky, které se chtěly vtlačit do rané církve. Jejich rozhodnutí, prohlášeno Jakubem je následující:
Proto soudím, abychom nedělali potíže těm, kteří se z pohanů obracejí k Bohu, ale abychom jim napsali, ať se zdržují od věcí poskvrněných modlami, od smilstva, od masa zardoušených zvířat a od krve. (Skutky apoštolské 15:19-20)
Jestliže původní apoštolové a učedníci opakovali přikázání novým věřícím, aby se zdržovali krve (viz také Skutky 15:29, 21:35), proč římskokatolická církev povzbuzuje věřící, aby jedli Ježíšovo tělo a krev? Stává-li se proměněná hostie doslovným Ježíšovým tělem, KRVÍ, duší a božstvím, potom účast na takovémto společenství jde proti nařízením Ducha Svatého, která varuje před krví. Toto je přímá nesrovnalost.
1 Korintským 11
Někteří zastánci eucharistie říkají, že 1 Korintským 11, podporuje transsubstanciaci. Odkazuji k verši 29, kde je řečeno: „Neboť kdo jí a pije nehodně, jí a pije sám sobě odsouzení, jelikož nerozsuzuje Pánovo tělo.“ Skrze čtení 1 Korintským 11 je zjeveno, že korintští nedělali přímé rozlišení mezi Večeří Páně a normálním jídlem. Ne, že nerozpoznávali Pánovo tělo, ve smyslu poznání, že chléb a víno jako symboly Kristova těla a krve, ale to, že se této oslavy nehodně účastnili.
Toto je evidence, která byla výtkou praxe korintským. Tito, kteří jedli a pili byli nehodným způsobem opilí a sobecky jedli před ostatními bratry v Kristu. Pavel prohlašuje toto za problém ve verších 20 a 21. Není zde žádné zmínky o tom, že by Pavel věřil nebo učil transsubstanciaci.
Co je pro některé velmi podnětlivé, je napsáno ve verších 26 a 28 kapitoly 11, kde Pavel se odvolává na požehnaný chléb, jako na pouhý chléb poté, co byl požehnán. Pavel říká ve verši 26: „Neboť kdykoli byste jedli tento chléb a pili tento kalich, zvěstujete Pánovu smrt, dokud nepřijde.“
Navíce jestliže Ježíš je skutečně přítomen v eucharistii, proč by Pavel říkal, že máme slavit Večeři Páně „dokud nepřijde“? Toto by dávalo smysl jedině tehdy, jestliže Večeře Páně je památkou na dokončené dílo na Kalvárii. A toto je přesně to, co Ježíš nařídil, když řekl „toto dělejte na mou památku.“ (Lukáš 22:19). Ježíš je Beránkem Božím, který bere hříchy tohoto světa. Samozřejmě, že Ježíš nepřišel jako doslovný beránek, který zemřel za hříchy světa, ani jako oplatka, která se proměňuje v doslovné tělo, krev, duši a božství Ježíše během přijímání.
Dokončené dílo
Snad nejvíce znepokojujícím aspektem katolické doktríny je, že Kristus je znovu-obětován denně tisíci katolickými kněžími. A taky tvrzení, že přijímáním eucharistie mohou katolíci obdržet odpuštění hříchů. Jinými slovy, katolická církev učí, že eucharistie je obětní nabídka, která je schopna nás zprostit hříchů. Proto Kristus vždy trpí a umírá pokaždé, co kněz proměňuje hostii. Zde je způsob, jak toto katechismus katolické církve vysvětluje:
Jako oběť je eucharistie také přinášena na smír za hříchy živých i mrtvých, a proto abychom dostali od Boha duchovní nebo časná dobra.
Kdykoliv se totiž slaví toto tajemství, vždy „se uskutečňuje dílo našeho vykoupení.
Eucharistie je tedy obětí, protože zpřítomňuje oběť kříže.
Takové učení přímo protiřečí tomu, co učí Boží Slovo. Když Ježíš umřel na kříži, prohlásil: „Je dokonáno!“ (Jan 19:30). Řecké slovo užito pro vyjádření tohoto je tetelestai. Je to termín v řečtině, který vyjadřuje zaplacení v plnosti. Dílo spasení je kompletní! Kristus dokonal naše vykoupení jednou provždy na kříži. Ježíš není opakovaně obětován v eucharistii tak, jak katolická církev vyučuje. Účastí na eucharistii se neupokojuje Bůh, ani nedochází ke smíření za hříchy. Jste-li katolíkem, potom následující verše mohou být pro vás velmi důležité, protož důvěřujme směle tomu, co Bůh řekl ve svém Slově.
Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama (jež je zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se nyní objevil před Boží tváří za nás. Ne proto, aby obětoval sám sebe znovu a znovu, tak jako nejvyšší kněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví (protože tehdy by musel od založení světa trpět mnohokrát), ale nyní na konci věků se ukázal, aby svou obětí odstranil hřích jednou provždy. A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom přijde soud, tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby je spasil. (Židům 9:24-28).
Každý kněz stojí a denně koná bohoslužbu, při níž znovu a znovu obětuje tytéž oběti, které nikdy nemohou odstranit hříchy. Kristus však za hříchy obětoval jedinou oběť a posadil se navždy po Boží pravici. Od té doby čeká, až budou jeho nepřátelé položeni za podnož jeho nohou; neboť jedinou obětí přivedl ty, kteří jsou posvěcováni, navždy k dokonalosti. Kde je tedy jejich odpuštění, není už žádná oběť za hříchy. (Židům 10:11-14,18).
Neboť že zemřel, zemřel hříchu jednou provždy, ale že žije, žije Bohu. (Římanům 6:10)
Vždyť i Kristus jednou trpěl za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen v Duchu (1 Petrova 3:18).
Vtělení, nanebevzetí a Druhý příchod
Je zde mnoho dalších Písem, které odmítají transsubstanciaci. Například, transsubstanciace protiřečí biblickému učení o vtělení a nanebevzetí. Bible nám říká, že Ježíš byl jedno, jen jedno tělo, které bylo připraveno pro Něj Otcem: „dal jsi mi tělo.“ (Židům 10:5). „Protože sourozence spojuje krev a tělo, i on se stal jedním z nich, aby svou smrtí zbavil moci toho, kdo smrtí vládne, totiž ďábla“ (Židům 2:14).
Navíce nám Písma říkají zcela jasně, že Ježíšovo jediné a oslavené tělo je v nebesích: „Ježíš Kristus…odešel do nebe a je po Boží pravici“ (1 Petrův 3:21-22). „Když jste byli vzkříšeni s Kristem, vztahujte se k nebeským výšinám, kde Kristus sedí po Boží pravici.“ (Koloským 3:1). „(Ježíš), který sestoupil, je právě ten, který vystoupil vysoko nad všechna nebesa“ (Efezským 4:10). Existuje mnoho, mnoho dalších veršů, které zdůrazňují, že Ježíšovo jediné tělo je v nebesích. Jestliže je Ježíš tělesně v nebi, potom není v tisících svatostáncích po celém světě.
Transsubstanciace také protiřečí biblickému učení o Druhém příchodu Krista. Mnoho katolíků věří, že Ježíš Kristus se fyzicky a viditelně vrátí na zemi ve své „Eucharistické formě“. Nicméně opět Bible odmítá takováto tvrzení:
Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a zmizel jim z očí v oblaku. Zatímco se upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, přistoupili k nim dva muži v bílém rouchu a řekli jim: "Galilejci, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který od vás byl vzat do nebe, se vrátí právě tak, jak jste ho viděli odcházet." (Skutky apoštolské 1:9-11).
Tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. (Marek 13:26)
Hle, přichází s oblaky a spatří ho každé oko, i ti, kdo jej probodli. (Zjevení Janovo 1:7)
Pán s nesčíslnými tisíci svých svatých přichází soudit všechny lidi… (Judův 1:14-15)
Ježíš byl vzat na nebesa ve svém těle a taktéž se vrátí ve svém oslaveném těle – nikoliv v podobě opatky. Navíc Bible neříká nic o jiném umístění Jeho fyzického těla – neměli bychom tak činit ani my. Když se Ježíš vrátí ve svém oslaveném těle, každý to uvidí. Transsubstanciace je proto zcela nebiblická.
V poslední knize Bible, je Kristův druhý příchod popisován a potvrzen následujícím:
Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. Za ním jela nebeská vojska na bílých koních, oblečená bílým a čistým kmentem. (Zjevení Janovo 19:11-14)
Tajemství a zázraky
Katolická církev odkazuje ke mši jako k tajemství. Nicméně Bible nikdy neodkazuje k Přijímání jako k tajemství, neměli bychom tak činit ani my. Vzpomeňme si na varování Písem, abychom neporušovali čistou a jednoduchou pravdu evangelia: „Bojím se ale, abyste se v mysli nenechali svést od upřímné oddanosti Kristu, tak jako se kdysi hadovou vychytralostí nechala oklamat Eva.“ (2 Korintským 11:3)
Když kněz posvěcuje hostii, nic se neděje. Chléb stále vypadá jako chléb, voní jako chléb a chutná jako chléb. Není nikde v Bibli podobného zázraku, který by potvrzoval, že se něco takového může stát. Biblické zázraky jsou vždy hmatatelné a praktické. Mojžíš rozdělil Rudé moře – neřekl lidem, aby jím prošli, aniž by jej rozdělil. Eliáš taktéž doslova svolal oheň k zděšení falešných proroků. Ježíš uzdravoval nemocné, čistil malomocné a křísil z mrtvých. Bůh nikdy neměl nic společného s užíváním virtuálních „zázraků“.
Někteří mohou poukazovat na zdokumentované Eucharistické zázraky jako důkazy o tom, že posvěcená hostie je doslovné tělo a krev Krista. Nicméně Bible varuje před právě takovým svodem, který se bude vyskytovat v posledních dnech:
Povstanou totiž falešní mesiášové a falešní proroci a budou dělat veliké divy a zázraky, takže by svedli (kdyby to bylo možné) i vyvolené. Hle, řekl jsem vám to předem. Řeknou-li vám: `Pohleďte, je na poušti! ´ nevycházejte; anebo: `Hle, je na tajném místě, ´ nevěřte."
Eucharistický Ježíš je falešným kristem, o kterém mnoho falešných proroků tvrdí, že se skrývá v tajných místech tisíců katolických kostelů. Navíce jak podáme důkazy, mnoho lživých znamení a zázraků se týkají Eucharistie. Není překvapující, že Bible zjevuje, že tyto účelové Eucharistické zázraky jsou démonického původu.
„Nekrvavá“ oběť
Katolická církev učí, že Eucharistie je „nekrvavá oběť“ ve které je Kristus „obětován“ nebo nabízen jako oběť. Ve skutečnosti slovo „hostie“ je převzato z latinského slova oběť. Proto nabízení hostie je opakováním oběti Krista nekrvavým způsobem, aby bylo přineseno usmíření za hříchy. Přesto Bible neustále tvrdí, že není žádného odpuštění bez prolití krve:
…bez prolití krve není odpuštění. (Židům 9:22)
Vždyť život těla je v krvi! Proto jsem vám ji určil na oltář, k vykoupení vašich životů. Vždyť krev, ta vykupuje život! (Leviticus 17:11)
Navíc, při Poslední Večeři, Pán dal chléb a víno na stůl, nikoliv na oltář. Stoly jsou k jedení, oltáře jsou k obětování. V Bibli jsou oběti vykonávány na oltářích. Ve skutečnosti, Bůh přikázal svému lidu, že má být jen jedno místo a jeden oltář k obětím. Toto bylo náčrtem Kristovy jediné oběti za hříchy na Golgotském kříži. Historicky, během časů, kdy Izrael byl ve vzpouře vůči Bohu, můžeme nalézt další oltáře k obětem, tak jak dělali pohané. Navzdory těmto biblickým varováním, dnes jsou tisíce a tisíce katolických oltářů, kde je Kristus údajně obětován.
Věčné následky
Zcela jasně katolická doktrína o eucharistii je protikladem k Božímu Slovu. Ale jak je závažná tato doktrinální chyba? Je vážná natolik, že může ovlivnit věčný život? Bude to znít ironicky, ale následující citace je od jednoho bývalého protestanta Petra Kreefta, který je nyní silným zastáncem katolické eucharistie, a tak přímo může vyjádřit důležitost a dopad potvrzení této víry:
Ó jakým bodem rozdělení je eucharistie! Jedna z těchto dvou stran je na tom velmi, velmi špatně. Říkal jsem si předtím, že protestanti to činí správně, a že katolíci dělají velký omyl modlářského uctívání chleba a vína – jako Boha. Ale jsou-li katolíci v pravdě a protestanti dělají právě tak hrozný omyl odmítáním uctívání Krista, kde On je, a tak vypouštějí doslovně nejreálnější spojení s Kristem, které může být v jejich životě – a to ve svatém přijímání.
Zvažme to, co Kreeft napsal. Jestliže katolíci jsou na omylu ve své víře a uctívají eucharistii, potom jsou vinni modlářstvím. Protože jsou přímo v rozporu druhému přikázání (Exodus 20:4-5).
Je velmi důležité, abychom věřili a přímo uctívali pravého Ježíše, o kterém je psáno v Bibli. Ježíš varoval, že bude mnoho falešných kristů. Zde začíná otázka, zda-li by všichni vyznávající křesťané neměli začít hledat v Písmech co tam skutečně je a toužit poznat pravdu? Toto je Boží vůle: „Budete mě hledat a naleznete mě, když se mne budete dotazovat celým svým srdcem.“ (Jeremjáš 29:13) „Posvěť je svou pravdou, neboť tvé slovo je pravda“ (Jan 17:17).